„Příčinou nynějších cen elektřiny a plynu je zelená politika Evropské unie a německá Energiewende,“ říká šéf analytické firmy Invicta Bohemica Jan Vondráš.
„Zastropováním cen elektřiny jsme si koupili jen asi půl roku času, na nalezení skutečného řešení,“ varuje Jan Vondráš, ředitel analytické firmy Invicta Bohemica. V rozhovoru pojmenovává viníky současného stavu, ale navrhuje také jeho řešení.
V rozhovoru před dvěma roky jste říkal, že nikdo neví, jestli na konci tunelu, kterým evropská energetika jede, není betonová zeď. Dnes už to víte?
Nyní to už můžeme konstatovat s naprostou jistotou. Ta zeď tam je, je pořádná, betonová, natřená na zeleno. A vlak energetiky se na tu zeď řítí stále vyšší rychlostí. Vláda svým zastropováním cen elektřiny a plynu pro obyvatelstvo v tomto týdnu však bohužel nezatáhla za brzdy, pouze přestala přikládat pod kotel a drtivý ekonomický, sociální a bezpečnostní náraz celé země pouze o pár měsíců odložila.
Proč si to myslíte?
Protože přijatá opatření nejsou skutečným řešením příčin problémů, ale pouze záplatováním následků zeleného evropského šílenství, které je způsobeno německou Energiewende a následným evropským Green Dealem. Tedy bezhlavým odstavováním tvrdých zdrojů v soustavě jako jsou jaderné a uhelné elektrárny a slepou vírou v jejich náhradu OZE, tedy občasnými zdroji energie a ruským plynem. (Zkratce pro obnovitelné zdroje energie, OZE, se stále častěji přisuzuje význam občasné zdroje energie, což odpovídá anglickému termínu pro tyto zdroje: intermittent sources, tedy přerušované zdroje, pozn. red.)
Kdo podle vás zavinil současný energetický průšvih, tedy extrémně drahé energie a riziko jejich nedostatku? Brusel i většina českých médií tvrdí, že za to může Putin a invaze na Ukrajinu…
Tak na to je odpověď jasná. Můžou za to evropští politici! Europoslanci, komisaři i aparát EU – ti všichni dokazují, že energetice nerozumí a současně se podílejí na její destrukci! Stačí, když si uvědomíte, co všechno už proti energetice spáchali.
Zavedli systém emisních povolenek, který byl časem ještě zprzněn ve svých pravidlech. Poslali do předčasného důchodu stovky domácích uhelných elektráren a tepláren. Bezhlavě vypínají jaderné elektrárny, přestože jsou bezemisní. Současně však nařizují elektrifikaci autodopravy a vytápění. K tomu paralyzují investiční prostředí v konvenční energetice tak, že v ní nelze nic postavit. Ale podporují masivně výstavbu OZE, které jakožto zdroje občasné v zimě skoro nic nevyrobí. Nesmyslnou podporou OZE, jež je nezbytně nutné zálohovat jinými zdroji, si vynutili zvýšení evropské závislosti na ruském plynu na 40 procent. A přesto všechno nám stále vykládají, že Green Deal nebude nic stát, že jen musíme trochu chtít a všechno půjde tak nějak samo…
Je na čase si přiznat, že to Evropa napoprvé těžce nezvládla. A musíme si přiznat skutečnou pravdu proto, abychom to příště mohli třeba zkusit jinak, lépe. Rozhodně už ale ne cestou ještě rychlejší výstavby OZE, již požaduje Brusel.
Vliv ruské agrese a ruského vůdce Putina v tom nespatřujete?
Nic z toho co jsem vyjmenoval, nám Putin nenařídil. To všechno nám evropští politici provedli sami! Putin jim jen trochu pomáhal, podporoval různé zelené aktivisty, aby se Evropa stala na jeho plynu čím dál závislejší a pak ve vhodnou chvíli využil situace. A teď se směje nejen on, ale i Číňané, jak jsme v tom až po uši…
Rozhodla se vláda správně, když stanovila cenový strop?
Z krátkodobého hlediska bylo zastropování cen nutné, aby se zabránilo drastickému dopadu na obyvatelstvo. Avšak za cenu obrovského dopadu do státního rozpočtu, který bude nejméně kolem 250 miliard korun. Zatím… A to ještě dotací pouhých 30 miliard korun nechal na holičkách celý český průmysl. Zastropováním se tedy získal zhruba půlrok času na to, aby se urychleně začaly řešit skutečné příčiny a ne jen záplatovaly následky za cenu obrovských dopadů na rozpočet.
Kudy, podle vás, vede cesta z téhle krize, která možná ještě ani pořádně nezačala?
Myslím, že cesta vede přes pět kroků, které je zcela nezbytné udělat. Ve vzájemné kombinaci povedou k poklesu cen elektřiny a umožní lidem i podnikům znovu dýchat. A ještě tyhle kroky nepovedou k drastickému zadlužování země.
A ty kroky jsou:
Ve spolupráci s Polskem okamžitě prosadit na nejméně dva roky zastavení povinnosti pro výrobce elektřiny a tepla odevzdat na konci dubna emisní povolenky, které cenu významně zvyšuji a zahájit proces reformy trhu s nimi, tak, aby na něm mohly nadále působit jen energetické firmy, které emisní povolenky musí nakupovat a ne spekulanti z celého světa. Pro ně je to bezrizikový zdroj horentních zisků, které my jim zaplatíme v ceně elektřiny a tepla.
Oddělit od sebe burzu s baseloadovou a peakovou elektřinou (s elektřinou ze základních a ze špičkových zdrojů, pozn. red.). To znamená vytvořit fakticky dva komoditní trhy elektřiny, kde by v baseloadu byla prodávána jen elektřina z jádra, biomasy, hnědého uhlí a na druhé burze by byla elektřina ze zemního plynu a černého uhlí. Tím by se odstranil devastační vliv zemního plynu na cenu elektřiny, respektive by se zredukoval pouze na výrazně menší část produkce. Černé uhlí musí být na peakové burze také, protože by v případě zastropování ceny plynu pro výrobu elektřiny mělo potenciál působit stejně, jako drahý plyn, protože ho Evropa také nemá a je závislá na jeho nákupu na burzách. Česká republika však pro vlastní spotřebu elektřinu ze zemního plynu nepotřebuje a z černého uhlí jen sporadicky. Pro Česko by měly tyto dva kroky obrovsky pozitivní dopad!
Dále je nezbytně nutné okamžitě založit státního obchodníka s elektřinou a plynem a veškerou budoucí produkci mimo vývoz prodávat zde a to do doby, než se uklidní trhy.
Koupě zásobníků plynu od RWE GAS Storage měla být již dávno realizována a je nepochopitelné, že to stát již v zimě neudělal a tendru se nezúčastnil.
Samostatnou kapitolou, která by situaci pro spotřebitele také významně zlepšila je stanovení maximální přiměřené marže, nebo věcně usměrněné ceny pro obchodníky s elektřinou a plynem. Mohou-li být totiž teplárny drženy Regulačním úřadem na několika procentech zisku, není důvod, aby se na spotřebitelích nepřiměřeně obohacovali obchodníci s elektřinou a plynem a měli marže desítky procent.
Všechny tyto kroky jsou realizovatelné, ale vyžadují odvahu a systematické jednání vlády v příštích měsících.
Lze ale při sledování dosavadního konání vlády a ministra obchodu a průmyslu Jozefa Síkely realisticky očekávat, že se vláda do něčeho takového pustí?
Zatím, bohužel, platí pořekadlo pana doktora Radima Uzla blahé paměti. Ten říkal, že „Mnohem horší je když se nechce, než když se nemůže…“ Jediné pozitivum zatím je, že vláda už konečně pochopila, že energetická krize není Omikron, která stejně jako on za chvíli beze stopy zmizí, a začne skutečně systematicky příčiny řešit.