Něco z historie: Robot slaví 100 let

Smrtonosný virus
Podobně jako dnes, i před 100 lety sevřely svět obavy z pandemie virového původu. Paradoxně je skoro jisté, že se ona proslulá španělská chřipka nerozšířila z Pyrenejského poloostrova, podle něhož nese jméno. Během necelých dvou let (1918-1920) si pandemie vyžádala nejméně sedmnáct, ale snad až 100 milionů životů, z toho asi 45 až 80 tisíc v českých zemích. Španělské chřipce padli za oběť nejen slavní malíři jako Egon Schiele nebo Bohumil Kubišta, autor Cyrana dramatik Edmond Rostand, ale také Guillaume Apollinaire, z jehož díla třicetiletý Karel Čapek vybíral do svého výboru překladů Francouzská poezie nové doby (1920).

Třicátník Karel Čapek
Rok 1920 znamenal milník v životě novináře, dramatika a spisovatele Karla Čapka, narozeného 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. V roce 1920 Karlu Čapkovi vyšlo několik významných děl:
•    sloupky Kritika slov – rozebírající fráze a jejich zneužití,
•    hra Loupežník – komedie o lásce, vztazích mladé a starší generace i relativnosti pravdy,
•    Francouzská poezie nové doby – antologie autorských Čapkových překladů moderních básníků od Charlese Baudelaira po Guillauma Apollinaira,
•    drama R.U.R. (Rossum´s Universal Robots).

R.U.R.
Místo vzniku hry připomíná pamětní deska v Trenčianských Teplicích. Do roku 1923 totiž působil v tamním proslulém lázeňském domě Poniatowski lékař Antonín Čapek. Jeho syn Karel jej zde často navštěvoval a také tu rád tvořil. Do Trenčianských Teplic bývá situován vznik děl jako právě R.U.R., Továrna na absolutno, Loupežník a několika úvodních kapitol románu Krakatit. R.U.R. (Rossum´s Universal Robots) s podtitulem Kolektivní drama o vstupní komedii a třech aktech poprvé knižně vyšlo v Praze v listopadu 1920.

Asimov a zákony robotiky 
Ve stejném roce se narodil Izák Judovič Ozimov, ruský Žid, později šířící slávu žánru sci-fi ze své nové americké vlasti pod jménem Isaac Asimov. Vystudovaný biochemik se významně zasloužil o propagaci tématu umělých bytostí a zavedl pojem robotika, robotics. Známé jsou i Asimovovy tři zákony zformulované v roce 1942:
•    Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.
•    Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem.
•    Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním, nebo druhým zákonem.
Asimova sice můžeme považovat za pokračovatele na cestě vytyčené Karlem Čapkem, nicméně je známo, že autor Robotích letopisů slavné české dramatické dílo příliš nemiloval. Nicméně i Asimov uznával, že Čapek přenesl spor o umělé bytosti do veřejného prostoru, dokonce globálních rozměrů. Asimov se naopak zaměřil na posílení kladného obrazu robotů jako pomocníků lidí.

Ray Bradbury
Kromě Isaaca Asimova přišel v roce 1920 na svět i další z klasiků žánru sci-fi: Ray Bradbury (1920-2012) na sebe poprvé upoutal pozornost cyklem povídek Marťanská kronika, v nichž vystupují mimo jiné čistotné robotické myši. Marťanskou kroniku sepsal rodák z Illinois ve věku 30 let, podobně jako Čapek své R.U.R. Nejspíše by se oba shodli na Američanově odpovědi jistému novináři: „Nebojím se robotů, bojím se lidí.“

České slovo udělalo díru do světa 
Myšlenku dostupných pracovních sil, zbavujících lidstvo nedůstojné dřiny a zvyšujících jeho životní standard, nalézáme nejen v R.U.R., ale i o 16 let později ve Válce s Mloky. Ostatně i ty jejich duchovní otec důsledně píše s velkým počátečním písmenem, stejně jako Roboty v R.U.R. Ne náhodou si nové umělé bytosti nesou nucenou práci již ve svém jméně: robota (nucená práce poddaných za feudalismu), odtud roboti (nesvéprávné umělé bytosti, lidmi nucené ke dřině). Autorovi hry tento výraz poradil bratr Josef Čapek:

Inspirace pro R.U.R.
Téma továren a jejich sice bezkonkurenčně efektivní, nicméně čím dál více odlidštěné produkce se v západoevropské literatuře začalo prosazovat s nástupem průmyslové revoluce, přibližně od první čtvrtiny 19. století. Vyvrcholilo právě v období mezi dvěma světovými válkami. Továrna se zdála být ideální scénou pro moderní utopie. Za jeden z hlavních inspiračních vzorů pro Čapkovo R.U.R. bývá považována dvojice expresionistických her německého autora Georga Kaisera (1878-1945) Plyn I a Plyn II z let 1918 a 1920. Také v tomto případě se technika dostává na úroveň, kdy už se vymyká lidské kontrole. 

„Mně nešlo o roboty, nýbrž o lidi“ (KČ)
Topmanažer podniku R.U.R. Harry Domin vysvětluje své pohnutky, motor, který jej žene vpřed, následovně: „Chtěl jsem, aby se člověk stal pánem! Aby už nežil jen pro kus chleba! Chtěl jsem, aby žádná duše nepitoměla u cizích strojů, aby už nezbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh, mně se oškliví ponížení a bolest, mně se protiví chudoba! Nové pokolení jsem chtěl… - chtěl jsem, abychom z celého lidstva udělali aristokracii světa. Neomezené, svobodné a svrchované lidi. A třeba víc než lidi.“
Sám Karel Čapek reagoval na první kritiky své hry tímto dovysvětlením: „Uvažoval-li jsem o něčem usilovně při stavbě dramatu, tedy to bylo o těch šesti nebo sedmi lidech, kteří měli být představiteli lidstva. Ano, horoucně jsem chtěl, aby ve chvíli, kdy nastává útok Robotů, cítil divák, že nyní jde o něco nekonečně cenného a velikého a to že je lidstvo, člověk, to že jsme my.“ Poté dodává: „Představte si však, že byste stáli nad hrobem člověčenstva; kdybyste byli sebevětšími škarohlídy, jistě byste si uvědomili božský význam vyhynulého rodu a řekli byste – také vy: Byla to veliká věc, být člověkem… Technika, pokrok, ideály, víry, to vše bylo mi spíše ilustrací lidského pokolení než smyslem hry. A zázrak, jenž v posledním aktu znovuzřizuje trvání člověka na světě, – ten zázrak nepřičítejte přírodě ani bohu…; je to zázrak lidí…, vůli žít vtěluje jediná žena mezi nimi v dílo své, v lásku a mateřství; a ta vůle žít přetrvá lidstvo samotné a probije se jako v šachtě zase na svět.“

Světovou premiéru R.U.R. hráli ochotníci
Karel Čapek začal R.U.R. psát počátkem roku 1920 a předpokládal, že nová hra bude do zimy uvedena v pražském Národním divadle. Ale snad proto, že sám pocházel z Malých Svatoňovic, se snažil vyjít vstříc také nadšení východočeských ochotníků z královéhradeckého spolku Klicpera. Svoje představení ohlásili na 2. ledna 1921. Jenže v Národním divadle se rozhodli premiéru posunout na 25. ledna 1921. R.U.R. v režii Bedřicha Steina, občanským povoláním inspektora státních drah, tak mělo světovou premiéru v Hradci Králové.

Na první pražské scéně
Delší čekání pražských diváků na R.U.R. se přesto vyplatilo, dostalo se jim působivé podívané a zdařilých hereckých výkonů tehdejší elity Národního divadla. Autorem kostýmů byl Josef Čapek, autor slova robot stál tedy i za jejich vizuální podobou. Samotné postavy R.U.R. Karel Čapek charakterizoval již jejich jmény, odkazujícími na dominantní národy euroatlantické civilizace. Harry Domin („centrální ředitel Rossumových Univerzálních Robotů, v předehře asi osmatřicetiletý, hladce oholený“) evokuje Spojené státy americké s jejich topmanažery, velkoprůmyslníky, selfmademany. Dr. Gall („přednosta fyziologického a výzkumného oddělení RUR, drobný, živý, snědý, s černým knírem“) zase připomene Gallii, tedy Francii. Konzul Busman („generální komerční ředitel RUR, tlustý, plešatý, krátkozraký žid“) je Angličan, Německo reprezentuje Hallemeier, „přednosta Ústavu pro psychologii a výchovu Robotů, ohromný, hřmotný, se zrzavým anglickým knírem a zrzavým kartáčem vlasů.“ Inženýr Fabry („generální technický ředitel RUR, oholený, plavý, vážné a jemné tváře“) svým jménem odkazuje na slovo febris, horečnou činnost, zároveň fabrikaci jako výrobu – tu má přece na starost právě technický ředitel továrny. Pak je tu Alquist („šéf staveb RUR, starší než ostatní, nedbale oblečený, dlouhých, prošedivělých vlasů a vousů“), jehož jméno má snad původ v latinském aliquis, tedy někdo, kdokoliv. Helena Gloryová, ona Krásná Helena z bájesloví, nese prostou charakteristiku: „velmi elegantní“ – a nic víc. Její chůva se nemůže jmenovat jinak než Nána.
„Premiéra v Národním divadle byla senzací dne, kterou jest i každá repríza. Není pamětníků, že by některá hra kdy vzbudila podobný zájem. Před denní pokladnou Národního divadla stojí dlouhé fronty již od 6. hodiny ranní. Vstupenky bývají rozebrány v několika hodinách a stávají se předmětem nezřízené lichvy v podloudném obchodu (…) Dokonalý úspěch, jakému se dosud netěšila česká dramatická práce! Úspěch u kritiky i ulice!“ (Z českého tisku, 1921)
První vydání R.U.R. z listopadu 1920, v grafické úpravě staršího autorova bratra Josefa Čapka (zdroj: Památník Karla Čapka)

Roboti překračují hranice
R.U.R. velmi záhy vzbudilo pozornost v Německu. Pouhých devět měsíců po české premiéře, 6. října 1921, uvedl hru R.U.R. Stadttheater Aachen, tedy Městské divadlo v západoněmeckých Cáchách. Právě on změnil název dramatu Rossum´s Universal Robots na Werstand´s Universal Robots (Verstand = rozum). W.U.R. slavilo úspěch i o dva roky později v Berlíně. Jednalo se o mimořádně zdařilou, skutečně avantgardně pojatou inscenaci, zřejmě zastiňující i pražské nastudování. Theater am Kurfürstendamm oslovil třiatřicetiletého architekta Friedricha Kieslera, původem z Černovic na dnešní Ukrajině. Kieslerova berlínská „elektromechanická“ scéna pro W.U.R. 
Nová vídeňská scéna, jak se jmenovalo divadlo ve Wasagasse v 9. okrese rakouské metropole, uvedlo na podzim téhož roku vlastní nastudování W.U.R., k němuž také přizvalo F. Kieslera.

Rezons Universal Robots
Podobně jako Pick v případě Rossuma/Werstanda postupoval i překladatel do francouzštiny. Byl jím Hanuš Jelínek, český básník, esejista a divadelní kritik. R.U.R. přeložil již na jaře 1921, ale po mnoha peripetiích je prosadil až v březnu 1924 v Comédie des Champs-Élysées. Dobový plakát zaujme nejen titulem Rezons Universal Robots, ale i charakteristikou „comédie utopiste en 4 actes de Karel TCHAPEK“.
„Utopická komedie zužuje se v jejich (Francouzů) podání na konversační komedii, v níž hlavní důraz je položen na vtipný a hbitý dialog, na milostné scény a efektní vystupování robotů, kteří ve svých hranatých černých uniformách, hřmotných botách a pokrývce hlav z černého voskovaného plátna vypadají jako hasiči v nadpřirozené velikosti (…) Herci pařížského divadla by asi sotva přenesli přes srdce, aby ve společenské komedii neuplatnili dernier cris svých velkých módních salonů. A tak Harry Domin měl sako hezky v pase nadrhnuté gumičkou, třebas to nevypadalo příliš po Amerikánku, a Helena Gloryová mile se oháněla ve své drap pelerínce, usmívajíc se nevinně skrze tři vrstvy francouzských pudrů a rouge“ (Miroslav Rutte, český kritik).

Největší úspěchy zaznamenalo R.U.R. ve Spojených státech a Velké Británii 
R.U.R. tedy v britských divadelních kruzích Čapkovi spíše otevírala dveře. Sám František Khol, jehož agentura Universum Čapka zastupovala, roku 1927 napsal: „V Londýně to byl Nigel Playfair, jenž byl tak získán, známý moderní režisér a ředitel divadla, který uchvácen novostí myšlenky v provedení Čapkovy hry způsobil, že byla přijata a hrána v Theatre Guild v Novém Yorku, nejumělečtějším to divadle celé Ameriky, a brzy na to též provedena známým režisérem Basilem Deanem v Court Theatre v Londýně. Obě tato divadla založila světovou slávu R.U.R. a jména Čapek v cizině, a to, co následovalo, byla už jen řada dalších úspěchů.“

Theatre Guild, New York (1922) 
184 představení R.U.R. Právě Čapkovou hrou R.U.R. odstartovala hvězdná kariéra jedné z nejzářivějších hollywoodských hvězd 20.-60. let minulého století, dvaadvacetiletého posluchače newyorské American Academy of Dramatic Arts, Spencera B. Tracyho.
St. Martin´s Theatre, Londýn. Premiéra se konala 24. dubna 1923.

Loutkové R.U.R.
Plakát na loutkové představení. R.U.R. vrátili na americké scény nejen živí herci, ale také marionety z dílny slavného Rema Bufana. (zdroj: Památník Karla Čapka)

Moskevská šaráda
Ke koloritu sovětského divadelního a filmového světa dlouhodobě patřilo svévolné adaptování zahraničních uměleckých děl bez souhlasu jejich autorů, kteří ostatně ani nebývali zmíněni. Pozornosti pochopitelně neunikl ani úspěch R.U.R. na západních scénách. Plagiát z pera Alexeje Nikolajeviče Tolstého, stalinistického politika a předsedy vlivného Svazu spisovatelů, se od roku 1924 hrál pod názvem „Бунт машин“, tedy Vzpoura strojů. 

První televizní sci-fi na světě
Mnohem lépe se dramatu R.U.R. vedlo na obrazovkách, a to již v dávných dobách televizního vysílání. Zásluhy patří britské veřejnoprávní BBC, která zahájila pravidelné vysílání 2. listopadu 1936 (Československá televize až 25. února 1954). V pátek 11. února 1938 přinesl televizní program od 15:20 do 15:55 nastudování R.U.R. 
Teprve pokrok chemie i dalších vědních oborů v 21. století dává naději, že se podaří naplnit původní vizi českého umělce: umělý život „ze zkumavky“, artificial life neboli ALIFE.

Více informací o celém životě a díle Karla Čapka najdete v Památníku Karla Čapka Na Strži: https://www.capek-karel-pamatnik.cz/
Zdroj: https://www.3pol.cz/cz/rubriky/bez-zarazeni/2585-robot-slavi-100-let, Zdeněk Vacek 
Výpis z článku. Ing. Jan Bouška

Poznámka: Dnes se vrací diskuze o umělé inteligenci znovu k problematice, kterou již v roce 1920, tedy před více než100 lety, popsal Karel Čapek ve hře R.U.R.