Českou energetiku čeká zásadní transformace. Neustále se mluví o dekarbonizaci, ale poměrně málo se zmiňuje ekonomická stránka věci. Je to až s podivem. Jde totiž o naprosto astronomické sumy.
Stačí jen zběžně sečíst částky, které se objevují ve veřejném prostoru. V tuto chvíli je v běhu tendr na nový blok Dukovan. Ten má stát 160 miliard korun, ale řada odborníků varuje, že konečná cena může být i více než dvojnásobná. Zároveň je velmi pravděpodobné, že se bude stavět bloků více, mluví se o čtyřech či dokonce o šesti, případně o kombinaci s modulárními reaktory. To už se bavíme o částkách v bilionech korun.
To ale není zdaleka všechno. Velké peníze, byť z části dotované z evropských zdrojů, tečou do výstavby OZE. S čím dál větším podílem nestabilních obnovitelných zdrojů bude rozsáhlé investice vyžadovat také přenosová a distribuční síť. Opět půjde minimálně o vyšší desítky, dost možná stovky miliard korun. Další miliardy budou muset být investovány do akumulace, protože bez bateriových úložišť či plánovaných vodíkových řešení jsou OZE v našich podmínkách velmi neefektivní.
Například zmíněné nové jaderné zdroje budou k dispozici až někde po roce 2036. Nezbytné je ale vyřešit rovněž bližší budoucnost, protože výroba v uhelných elektrárnách se může přestat vyplácet už během v roce 2026. Teoretickou možností je zavedení kapacitních mechanismů, nebo co nejrychlejší přechod na plyn. To vše bude pochopitelně znamenat další náklady.
Zapomenut nesmíme ani na teplárenství. Teplárny do roku 2030 přejdou z uhlí, které je nyní hlavním palivem, převážně na zemní plyn, pevnou biomasu a biometan. „Celkové investice do roku 2030 odhadujeme na 180 miliard korun,“ řekl předseda Teplárenského sdružení Mirek Topolánek.
Dohromady jen tento zběžný výčet nutných investic, který navíc určitě nezahrnuje všechno, představuje částky, z nichž se až tají dech. Zejména při pohledu na současné deficity státního rozpočtu a celkovou ekonomickou situaci. Částečně určitě pomůžou evropské peníze, ale je nepochybné, že celkové náklady ani zdaleka nepokryjí.
Je proto velmi zarážející, jak málo intenzivní odborná i veřejná debata se na téma financování transformace vede. Měla by urychleně začít. Stát by měl začít velmi přesně počítat a vybírat smysluplná řešení. Zatím to totiž vypadá, že se rozbíháme všemi cestami. Neustále se objevují rozsáhlé plány na výstavbu OZE, éterem létají jaderné reaktory, LNG, slyšíme o pohádkových vizích na téma vodík, nemluvě o elektromobilitě, tepelných čerpadlech a spoustě dalšího.
Diverzifikace zdrojů je určitě v principu správná. Musí ale jít o mozaiku, která bude dávat smysl. Vždycky si totiž dříve či později budeme muset odpovědět na klíčovou otázku. Kde na to všechno vezmeme?
Zdroj: https://iuhli.cz/kde-na-to-vsechno-vezmeme/, 2.5.2023, Petr Skácel