První malý reaktor k vědeckým účelům vznikl v Československu již v druhé polovině padesátých let v Řeži u Prahy. Výstavba jaderné elektrárny byla během na mnohem delší čas. Již v roce 1956 Československo začalo vyvíjet těžkovodní reaktor chlazený oxidem uhličitým, který využíval domácí zdroje paliva – přírodní kovový uran.
JADERNÁ ELEKTRÁRNA JASLOVSKÉ BOHUNICE v SR
Samotná stavba jaderné elektrárny byla zahájena v srpnu 1958 u obce Jaslovské Bohunice poblíž Trnavy na Slovensku. Zahájení stavby spadalo do období velké investiční aktivity, kterou pak výrazně zbrzdily hospodářské problémy na počátku šedesátých let. Stavba se vlekla a první blok označovaný jako A-1 byl do komerčního provozu uveden až v prosinci 1972 – proud začal dodávat na Boží hod vánoční (tehdy označovaný jako 1. svátek vánoční) v 15 hodin.
Na lokalitě jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice, která se nachází necelých 20 km od Trnavy, jsou vlastně tři jaderné elektrárny - A-1, V-1 a V-2. Vlastníkem a provozovatelem elektráren je elektrárenská společnost Slovenské elektrárne, a.s.
Jednobloková elektrárna A-1 je první jaderná elektrárna na území bývalého Československa a její provoz je tedy spojen s prvním průmyslovým využitím jaderné energie u nás. Byla budována ve spolupráci se sovětskými specialisty a dodavatelskými organizacemi a představovala do určité míry experimentální elektrárnu jejímž cílem bylo ověřit provozuschopnost a výhodnost těžkou vodou moderovaného, plynem (CO2) chlazeného reaktoru (typ KS 150, výkon 150 MW) s přírodním uranem jako palivem. Generálním dodavatelem stavební části byl Hydrostav Bratislava a technologické části Škoda Plzeň. Za počátek výstavby se považuje rok 1958, přifázování na elektrickou síť proběhlo 25.12. 1972, ale po dvou poměrně vážných haváriích byl v roce 1977 její provoz ukončen. V současné době je elektrárna je fázi vyřazování z provozu.
Samotný reaktor A-1 však neměl příliš dlouhou dobu existence – již v letech 1976-77 na něm došlo ke dvěma haváriím, které vedly k vyřazení reaktoru z provozu. Zatímco o Černobylu dnes ví světová veřejnost úplně vše, na Slovensku je havarovaná atomová elektrárna Jaslovské Bohunice, která je stále v režimu utajení.
Unikátní zařízení nepotřebovalo náročně obohacovaný uran, stačil přírodní. Na druhou stranu bylo daleko náročnější na obsluhu. Tím bylo mimo jiné vyměňování paliva za chodu. A právě při výměně paliva se obě nehody odehrály. První z nich 5. ledna 1976. Při výměně jednoho z palivových článků obsluha špatně zašroubovala zátku a palivový článek vystřelil do reaktorové haly. Z otevřeného reaktoru začal okamžitě unikat chladicí plyn a reaktor se začal přehřívat, zahynuli dva lidé. Při druhé nehodě si obsluha nevšimla, že v zaváženém palivu zůstal silikagel pohlcující vlhkost. Palivový článek se během několika minut zcela přepálil, propálily se přepážky v reaktoru a radiace kontaminovala celý výrobní blok.
Jaderná elektrárna V-1 má dva bloky s reaktorem VVER-440 (staršího typu V-230). Začátek její výstavby se datuje do roku 1972 a do provozu byla uvedena v letech 1978-1980 (1. blok - 12/1978, 2. blok - 3/1980). Jaderná elektrárna V-2 má dva bloky s reaktorem VVER-440 (novějšího typu V-213). Začátek její výstavby se datuje do roku 1976 a do provozu byla uvedena v letech 1984-1985 (1. blok - 8/1984, 2. blok - 8/1985). Jaderné elektrárny V-1 a V-2 mají celkový instalovaný výkon 1760 MW a jejich podíl na výrobě elektrické energie ve Slovenské republice se v současné době pohybuje na úrovni 40 %.
Z JE V-2 se také zásobuje nedaleké krajské město Trnava teplem, takže elektrárna pracuje v režimu kombinované produkce tepla a elektrické energie. Na území elektráren Jaslovské Bohunice se dále nachází mezisklad vyhořelého jaderného paliva a zpracovatelské centrum radioaktivních odpadů.
Československo bylo jedním z prvních států světa, které dokázaly postavit atomovou elektrárnu. Ale také bylo jedním z prvních států, který pocítil následky jaderné havárie.
Druhá nehoda znamenala konec krátkého provozu elektrárny A-1 a začátek dlouhého vyřazování a také dlouhého mlčení. O průběhu likvidace je veřejnosti známo jen velmi málo.