Po pádu Bohemia Energy a několika menších následovníků zažívají jejich zákazníci šok. Hrozí pád mnoha domácností do energetické chudoby a to je na prahu zimy malér. Končící Babišova vláda proto překotně vytahuje různé recepty.

Premiér chce, aby Energetický regulační úřad (ERÚ) zastropoval ceny energií. Ministr Karel Havlíček slibuje zhruba 800 tisícům nejohroženějších domácností pomoc v podobě speciálního energetického voucheru. Pro víc než pět milionů odběrných míst má být odpuštěn poplatek na podporu obnovitelných zdrojů. Ministerstvo financí v listopadu a v prosinci také odpustí spotřebitelům 21procentní DPH na energie. Na celý příští rok má takový daňový pardon vyjednat s Evropskou komisí.

Návrhy vypadají dobře jen na první pohled. ERÚ nemá za daného stavu legislativy pravomoc ceny zastropovat, pokud obchodníci prokážou, že do nich promítají oprávněné náklady. Což při dnešních cenách na burze nejspíš promítají. Cenovou stopku sice už dříve použilo třeba Polsko, muselo si ji ale už od roku 2018 vyjednávat v Bruselu.

Odpuštěný poplatek na OZE ve výši až 1 500 korun za rok je jen symbolická pomoc. Daňovou úlevu na příští rok bude muset schválit nová Sněmovna, ale hlavně pro ni bude potřeba získat souhlas v Bruselu.

Není jasné, jak se s náklady na zmíněná opatření – v plném rozsahu by šlo o desítky miliard korun – vyrovnají veřejné rozpočty. Svaz měst a obcí už se ozval, že třeba zrušení DPH na energie je nereálné, protože by při něm jeho členové přicházeli asi o 800 milionů měsíčně.

Pozoruhodné ale je, že vůbec nevíme, jaký rozsah maléru vlastně řešit. Dramatický růst cen energií dopadá zatím jen na spotřebitele, kteří přišli o dodavatele, nebo nemají zafixovanou cenu. Těch je podle odhadu marketingového šéfa obchodní firmy Centropol Jiřího Matouška zhruba 50 až 55 procent. Drahá plošná pomoc je v téhle situaci hloupost.

Politici z nastupující garnitury Babišovy návrhy odmítají a doporučují spíš adresné podpory. Zato projevují překvapivou neznalost celého systému. Petr Fiala třeba prohlásil, že pád Bohemia Energy je selháním Ministerstva průmyslu a ERÚ. Regulační úřad je ale v současné hektické situaci zcela bezzubý: Může jen velmi omezeně kontrolovat obchodní politiku dodavatelských firem, nemůže jim zakázat přílišný risk, hlídat jejich kapitálovou sílu. Teprve tento týden tak třeba ERÚ začal zjišťovat, jestli mají obchodníci vůbec pro zákazníky zajištěné energie nebo kapitál na jejich pořízení.

O tom, kolika dalším firmám v této chvíli hrozí pád, ERÚ nemá přehled. Podobně nemá šanci zjistit, jestli krachující obchodníci před svým pádem náhodou někam neuklízejí zbytky svých aktiv. ERÚ na skutečnou kontrolu obchodních firem není stavěný, má hlavně dohlížet na férové konkurenční prostředí na trhu. Změna jeho statutu a pravomocí by se musela vyjednat v Bruselu.

Nová vládní garnitura se tak bude muset v energetice rychle zorientovat, zmapovat aktuální riziko a hlavně začít pracovat na vyloučení rizik latentních. Definovat energetickou chudobu. Vytvořit pravidla pro odpojování neplatících domácností od elektřiny a plynu – hlavně v zimě. Ujasnit si, nakolik se na cenových turbulencích podílí evropská zelená politika a hledat spojence pro jednání o její korekci. Ale také vytvořit novou státní energetickou koncepci (ta poslední z roku 2015 je dávno mrtvá) a řešit tak do budoucna energetickou bezpečnost.

Jestli to nezvládne, hrozí zemi nejen další drastický růst cen, ale i výpadky v dodávkách energií. A to by byl teprve požár.