V posledních týdnech se drtivá většina mediálních zpráv soustředí na růst cen elektrické energie a plynu. V tom množství ale zanikly i pozitivní zprávy. Je totiž nad slunce jasné, že politický marketing, nesmyslný systém dotací a krátkozraké (ne)budování energetických systémů evropských zemí – bez zohlednění fyzikálních zákonů – narazilo na své limity.

První zprávou je tweet předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, kdy na říjnovém summitu EU poprvé uvedla, že „Evropa potřebuje stabilní jaderný zdroj a na přechodné období také plyn“. S tím souvisí plánované zařazení jaderné energetiky, a dočasně i plynu, mezi udržitelné aktivity a technologie v rámci společného klasifikačního systému, tzv. taxonomie, pro podporu investic do udržitelného růstu. Nepatřilo by jim sice nejvyšší zelené hodnocení, jaké mají obnovitelné zdroje energií, ale jde o úspěch, protože budou součástí seznamu.

Zařazení jádra a plynu do taxonomie tak otevírá cestu k levnějšímu financování nových jaderných bloků a plynových elektráren. Říká Jaroslav Míl, exšéf ČEZ a bývalý zmocněnec pro jádro.

Seznam udržitelných aktivit a technologií v taxonomii má sloužit jako návod, inspirace pro vlády a finanční instituce k rozhodnutí do čeho investovat. Zařazení jádra a plynu do taxonomie tak otevírá cestu k levnějšímu financování nových jaderných bloků a plynových elektráren, a to jak ze soukromých, tak z veřejných peněz. Dostupnost financí je přitom klíčová.

Navýšení sazby o 2 procentní body zvýší náklady na jadernou elektrárnu o třetinu

Rozhodující položkou ve výrobních nákladech jaderné elektrárny jsou z téměř 60 procent náklady na zajištění financování. Je to obdobné, jako když si berete hypoteční úvěr. Je velký rozdíl, zda máte půjčku na 5 let, nebo 25 let a zda máte úrokovou sazbu 1,5 procenta, 4 procenta nebo 7 procent.

Velmi zjednodušeně řečeno v případě jaderné elektrárny způsobuje navýšení úrokové sazby o 2 procentní body zvýšení investičních nákladů o cca jednu třetinu. Je přitom zásadní, zda vás elektrárna pouze z důvodů ceny peněz bude stát 200 miliard korun nebo 270 miliard korun.

Evropa se pod taktovkou Německa vydala cestou velmi nestabilních a drahých dodávek elektrické energie.

Je bezesporu skvělá zpráva, že investice do jaderné energetiky nebudou znevýhodňovány. Pro Česko jsou totiž jaderné elektrárny jediným stabilním bezemisním zdrojem.

Zařazení jaderných a plynových zdrojů do taxonomie však samo o sobě nepovede k odstranění příčin dnešního neblahého stavu. Chybí totiž odvaha nahlas říct, že se Evropa pod taktovkou Německa (to neznamená ve prospěch či v zájmu Německa) vydala cestou velmi nestabilních a drahých dodávek elektrické energie. Předobrazem toho, kam směřujeme, může být dnešní situace v Kalifornii, kde dochází k plánovaným omezením spotřeby v průmyslových podnicích kvůli nedostatku elektřiny.

Abychom předešli nestabilitě dodávek, musí nová vláda přehodnotit, jak velký výkon mají mít nové zdroje elektrické energie. Cílem musí být co největší nezávislost na okolních zemích. Dosavadní politické diskuse o dalších 4 nových velkých jaderných blocích o jednotkovém výkonu 1 000 MW až 1 200 MW v tomto světle nedávají smysl. Paradoxně by naši nezávislost snižovaly.

Větší počet velkých zdrojů okolo 1 000 MW a výše totiž není možné provozovat bez aktivní spolupráce okolních zemí. Spoluprací se rozumí především ochota odkoupit přebytečnou elektřinu, kterou by Česko vyrobilo, ale nespotřebovalo. Česko by pak recipročně muselo vykupovat přebytky svých sousedů a zároveň dočasně vypínat své zdroje při nadvýrobě u sousedů. Vypínat naše zdroje však znamená nejen být závislý na potřebách okolních zemí, ale také razantně snižovat ekonomickou efektivitu vlastních zdrojů elektřiny.

Je tedy vhodnější soustředit se na zdroje, které mají menší výkon, úměrný reálné potřebě naší země, jsou bezemisní, nejsou závislé na dodávkách vstupní suroviny ze zahraničí a jsou stabilizující částí výroby tak, jako byly a jsou uhelné elektrárny, které využívaly domácí surovinu a mají obdobné střední výkony jednotlivých bloků.

Energetická bezpečnost naší země a zajištění stabilních dodávek elektřiny za rozumnou cenu musí být prioritou číslo jedna

Dnes a denně jsme svědky toho, že když věci nefungují standardně, musí se každý stát starat sám o sebe. To jsme viděli u otázek migrace, řešení ochranných pomůcek proti covidu, či rozdělování vakcín. Nejinak tomu bude i při nedostatku elektrické energie. Z toho důvodu by Česko mělo být na svém okolí v případě potřeby zcela nezávislé, ale zároveň extrémně potřebné pro své sousedy. Proto musí mít produktovody vedené přes své území. Proto musí mít energetickou soustavu funkční i v krizových situacích tzv. ostrovního režimu, kdy okolní země nebudou ochotny odkoupit od nás přebytečnou elektřinu, nebo nám ji v případě nedostatku za rozumnou cenu prodat.

Mějme však na paměti, že stavíme a budujeme energetiku pro doby nejen mírové, ale i méně stabilní, budujeme energetiku pro další generace a zdroj provozovaný do roku 2100.

V současné době ukončujeme provoz uhelných elektráren a musíme nahradit dožívající elektrárnu v Dukovanech. Celkový nahrazovaný výkon je okolo 10 000 MW. Realisticky lze tento výkon získat výstavbou nových jaderných bloků o celkovém výkonu do 5 400 MW, přičemž zbylých 4 600 MW může být doplněno obnovitelnými zdroji energie a plynem.

Právě změna přístupu Evropské komise k jaderné energetice, v rámci již zmíněné taxonomie, by měla přispět k tomu, abychom se po vybudování nového 5. bloku v Dukovanech o výkonu cca 1 000 MW soustředili na menší jaderné zdroje, které budou stabilizujícím prvkem energetické bezpečnosti a nezávislosti, a to nejen v době krizí.

Výstavba středně velkých jaderných bloků o výkonu 300 MW až 600 MW by měla řadu výhod. Výstavba modulární technologie středně velkých jaderných bloků, například v lokalitě Temelín, o výkonu 300 MW až 600 MW, by měla řadu výhod. Především by jejich budování bylo ve srovnání s tradičními velkými bloky o polovinu rychlejší. Úměrně tomu by byly nižší pořizovací náklady. Reaktory do 300 MW se navíc v případě havárie dokážou zchladit samy. Nepotřebují tedy drahé záložní bezpečnostní systémy, čímž se opět snižují náklady na jejich pořízení a provoz. V neposlední řadě se malé a střední reaktory dají lépe kombinovat s obnovitelnými zdroji energie. Lze je to totiž efektivněji regulovat podle toho, kolik energie díky počasí právě vyrábějí obnovitelné zdroje.

V letech 2019 a 2020 se Česko spolupodílelo na vytváření prostředí pro výstavbu středně velkých jaderných zdrojů s cílem většího zapojení českého průmyslu. Za poslední rok jsme bohužel v přípravách nepokročili. Předběhlo nás Polsko, Rumunsko a dlouhou dobu velmi aktivní Estonsko. Rumunsko po jednání svého prezidenta se zvláštním vyslancem prezidenta USA pro klimatické otázky začátkem tohoto měsíce podepsalo dohodu vedoucí k nasazení první́ středně velké jaderné elektrárny NuScale v Rumunsku již v letech 2027/2028.

Francie prostřednictvím společnosti EdF zahájila v této věci spolupráci se společností Westinghouse. Británie má pro malé a střední bloky vlastní program. Velmi reálný, při již probíhajícím licencování, je i projekt BWR 300 japonské společnosti Hitachi s americkou GE.

Svět si zkrátka uvědomil, že velké jaderné bloky jsou s ohledem na dlouhodobost výstavby drahé a, na rozdíl od malých a středně velkých bloků, jen obtížně kombinovatelné s obnovitelnými zdroji, jejichž podíl na výrobě stále roste. I to je jeden z hlavních důvodů, proč se energetika vydává směrem menších modulárně budovaných výkonových jednotek, které umožňují zajistit stabilitu přenosových sítí a energetickou bezpečnost země v dobách, kdy se vše nevyvíjí podle politicky deklarovaných slibů a představ.

Je to náš domácí úkol a je na nás, zda jej budeme realizovat včas a v rámci širší spolupráce s evropskými zeměmi nebo zda tuto příležitost promarníme. Zatím především pouze monitorujeme a diskutujeme na konferencích.