|
Uvádíme stručně z obsahu legislativních aktů EU k vývoji evropské
energetiky pro příštích deset let:
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1999 o správě
energetické unie a opatření v oblasti klimatu
Toto nařízení stanovuje nezbytný právní základ pro spolehlivou,
inkluzivní, nákladově efektivní, transparentní a předvídatelnou
správu energetické unie a opatření v oblasti klimatu (dále jen „mechanismus
správy“) zajišťující splnění cílů a úkolů energetické unie do roku
2030 a dlouhodobých cílů a úkolů energetické unie v souladu s Pařížskou
dohodou uzavřenou na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy
Organizace spojených národů o změně klimatu z roku 2015 (dále jen
„Pařížská dohoda“) prostřednictvím doplňkového, jednotného a ambiciózního
úsilí ze strany Unie i jejích členských států při současném omezování
administrativní složitosti.
Energetická unie by měla pokrývat pět rozměrů: energetickou bezpečnost,
vnitřní trh s energií, energetickou účinnost, snižování emisí uhlíku
a výzkum, inovace a konkurenceschopnost.
Závazný cíl týkající se domácího snížení emisí skleníkových plynů
nejméně o 40 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990 byl oficiálně
schválen jako zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek Unie a
jejích členských států k Pařížské dohodě na schůzi Rady pro životní
prostředí dne 6. března 2015. Pařížská dohoda byla ratifikována
Evropskou unií 5. října 2016 a vstoupila v platnost 4. listopadu
2016.
Pařížská dohoda stanovila mnohem ambicióznější celosvětové cíle
pro zmírnění změny klimatu a stanovuje dlouhodobý cíl v souladu
se snahou udržet nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně
nižší než 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a
usilovat o omezení tohoto nárůstu teploty na 1,5 °C oproti období
před průmyslovou revolucí.
Evropská rada se také shodla, že je třeba vytvořit spolehlivý
a transparentní systém správy bez jakékoli zbytečné administrativní
zátěže a s dostatečnou flexibilitou pro členské státy, který pomůže
zajistit splnění cílů energetické politiky Unie, přičemž se bude
plně respektovat svobodná rozhodnutí členských států ohledně skladby
zdrojů energie. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince
2015 s názvem „Směrem k evropské energetické unii“ požaduje, aby
byl rámec správy energetické unie ambiciózní, spolehlivý, transparentní,
demokratický a plně zapojoval Evropský parlament. Také musí zajistit
dosažení cílů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030.
Sociálně přijatelný přechod na udržitelné nízkouhlíkové hospodářství
si vyžádá změny investičního jednání, pokud jde o veřejné i soukromé
investice, a pobídky v celém spektru politik, se zřetelem k občanům
a regionům, na které by mohl mít přechod na nízkouhlíkové hospodářství
negativní dopady. Dosažení snížení emisí skleníkových plynů vyžaduje
zvýšení účinnosti a inovací v evropské ekonomice, což by zejména
také mělo přinést udržitelná pracovní místa, mj. v odvětvích vyspělých
technologií, a vést ke zlepšení kvality ovzduší a veřejného zdraví.
Originál dokumentu:
►
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/2001 o podpoře
využívání energie z obnovitelných zdrojů
Podpora obnovitelných zdrojů energie jedním z cílů politiky Unie
v oblasti energetiky. Větší využívání energie z obnovitelných zdrojů
má rovněž zásadní význam při podpoře zabezpečení dodávek energie.
Komise navrhla, že cíl Unie pro rok 2030, pokud jde o podíl energie
z obnovitelných zdrojů spotřebovávané v Unii, by měl činit alespoň
27 %.
Je však třeba přihlížet k ambiciózním cílům stanoveným v Pařížské
dohodě, jakož i k technologickému rozvoji, včetně snížení nákladů
na investice do obnovitelných zdrojů energie. Je proto vhodné stanovit
závazný cíl na úrovni Unie ve výši alespoň 32 % podílu energie z
obnovitelných zdrojů,
Za účelem zajištění konsolidace výsledků dosažených v rámci směrnice
2009/28/ES by měly cíle stanovené pro členské státy pro rok 2020
představovat minimální příspěvek členských států k novému rámci
do roku 2030. Vnitrostátní podíl obnovitelných zdrojů by neměl za
žádných okolností poklesnout pod úroveň tohoto příspěvku. V opačném
případě by měly příslušné členské státy přijmout vhodná opatření
stanovená v nařízení (EU) 2018/1999 s cílem zajistit, aby byl tento
základní podíl zachován. Pokud členský stát nedodrží svůj základní
podíl v období 12 měsíců, měl by do 12 měsíců od konce tohoto období
přijmout dodatečná opatření pro dosažení svého základního podílu.
Za účelem podpory ambiciózních příspěvků členských států ke splnění
unijního cíle by měl být vytvořen finanční rámec usnadňující investice
do projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů v uvedených
členských státech, a to včetně využití finančních nástrojů.
Jako účinný způsob podpory zavádění elektřiny z obnovitelných
zdrojů se ukázaly režimy podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Pokud se členské státy rozhodnou režimy podpory zavést, měla by
být tato podpora poskytována způsobem, který bude co nejméně narušovat
fungování trhů s elektřinou. Stále více členských států za tímto
účelem přiděluje podporu způsobem, kdy je podpora poskytována navíc
k tržním příjmům, a zavádí tržní systémy pro stanovení nezbytné
úrovně podpory. Společně s kroky připravujícími trh na rostoucí
podíl energie z obnovitelných zdrojů představuje tato podpora klíčový
prvek pro zvýšení začleňování elektřiny z obnovitelných zdrojů do
trhu při současném zohlednění rozdílných schopností malých a velkých
výrobců reagovat na tržní signály.
Členské státy by měly zajistit, aby se společenství pro obnovitelné
zdroje mohla účastnit dostupných režimů podpory za stejných podmínek
jako velcí účastníci. Za tímto účelem by mělo být členským státům
povoleno přijmout opatření ve prospěch společenství pro obnovitelné
zdroje, například poskytovat jim informace a technickou a finanční
podporu, snížit administrativní požadavky, včetně kritérií pro výběrová
řízení zaměřená na společenství, vytvořit pro ně individuálně uzpůsobená
nabídková okna nebo jim umožnit, aby byla odměňována prostřednictvím
přímé podpory, pokud dodrží požadavky pro malá zařízení.
Malá zařízení mohou představovat velký přínos pro lepší přijetí
u veřejnosti a k zajištění realizace projektů v oblasti obnovitelných
zdrojů energie, zejména na místní úrovni. Za účelem zajištění účasti
malých zařízení mohou být v souladu s právem Unie týkající se trhu
s elektřinou stále nezbytné zvláštní podmínky, včetně tarifů výkupních
cen, aby byl zajištěn příznivý poměr mezi náklady a přínosy. Definice
malého zařízení pro účely získání podpory je důležitá k tomu, aby
byla investorům poskytnuta právní jistota. Pravidla státní podpory
definice malého zařízení obsahují.
Rovněž geotermální energie je důležitým místním zdrojem energie
z obnovitelných zdrojů, který má zpravidla nižší emise než fosilní
paliva, a některé druhy geotermálních elektráren produkují téměř
nulové emise.
Zdlouhavé administrativní postupy představují velkou administrativní
překážku a jsou nákladné. Zjednodušení správních povolovacích postupů
a jasná lhůta pro přijetí rozhodnutí ze strany příslušných orgánů
s pravomocí vydat povolení pro zařízení na výrobu elektřiny na základě
vyplněné žádosti by mělo podnítit účinnější řešení postupů, a tím
i snížit administrativní náklady. S cílem podpořit využívání obnovitelných
zdrojů mikropodniky, malými a středními podniky a jednotlivými občany
v souladu s cíli stanovenými v této směrnici by v případě malých
projektů na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, včetně decentralizovaných,
jako jsou střešní solární zařízení, měly být zavedeny postupy pro
oznamování připojení k síti na základě prostého oznámení příslušnému
orgánu.
Je vhodné umožnit rozvoj decentralizovaných technologií obnovitelných
zdrojů energie a skladování této energie, a to bez diskriminace,
a aniž by bylo bráněno financování investic do infrastruktury. Přechod
k decentralizované výrobě energie má mnoho výhod, včetně využití
místních zdrojů energie, lepšího zabezpečení dodávek energie na
místní úrovni, kratší přepravní vzdálenosti a nižší ztráty při přenosu
energie. Tato decentralizace napomáhá také rozvoji a soudržnosti
společnosti, neboť vytváří zdroje příjmů a pracovní místa na místní
úrovni.
Odvětví vytápění a chlazení, které představuje přibližně polovinu
konečné spotřeby energie v Unii, je považováno za klíčový sektor,
pokud jde o zrychlení dekarbonizace energetického systému. Jedná
se rovněž o strategické odvětví z hlediska energetické bezpečnosti,
jelikož podle projekcí by do roku 2030 mělo okolo 40 % spotřeby
energie z obnovitelných zdrojů pocházet z vytápění a chlazení z
obnovitelných zdrojů.
V oblasti dálkového vytápění je proto nezbytné umožnit přechod
na energii z obnovitelných zdrojů a zabránit fixaci na určité regulační
postupy a technologie a blokování určitých technologií, a to posílením
práv výrobců energie z obnovitelných zdrojů a konečných spotřebitelů,
a poskytnout konečným spotřebitelům nástroje, jež jim usnadní výběr
energeticky nejúčinnějších řešení, která zohledňují budoucí potřeby
v oblasti vytápění a chlazení v souladu s očekávanými kritérii energetické
náročnosti budov. Koneční spotřebitelé by měli obdržet transparentní
a spolehlivé informace o účinnosti soustav dálkového vytápění a
chlazení a o podílu energie z obnovitelných zdrojů ve svých konkrétních
dodávkách tepla nebo chladu.
Předpokládá se, že elektromobilita bude do roku 2030 představovat
podstatnou část energie z obnovitelných zdrojů v odvětví dopravy.
Povinnost členských států vypracovat akční plány pro energii
z obnovitelných zdrojů a zprávy o pokroku a povinnost Komise podávat
zprávy o pokroku členských států mají zásadní význam pro zvýšení
transparentnosti, zajištění přehlednosti pro investory a spotřebitele
a umožnění účinného sledování.
Originál dokumentu:
►
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/2002, kterou
se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti
Energetická účinnost by měla být považována za klíčový prvek
a prioritu při zvažování rozhodnutí o budoucích investicích do energetické
infrastruktury Unie.
Potřeba, aby Unie dosáhla svých cílů v oblasti energetické účinnosti
na úrovni Unie vyjádřených ve spotřebě primární energie nebo konečné
spotřebě energie, by měla být jasně formulována v podobě nejméně
32,5 % cíle pro rok 2030. Projekce ukázaly pro rok 2030 spotřebu
primární energie ve výši 1 887 Mtoe a konečnou
spotřebu energie ve výši 1 416 Mtoe. Z 32,5
% snížení vychází pro rok 2030 1 273 Mtoe,
potažmo 965 Mtoe. Komise by tento cíl, který je stejné povahy jako
cíl Unie pro rok 2020, měla v případě výrazného snížení nákladů,
nebo bude-li to potřeba ke splnění mezinárodních závazků Unie týkajících
se dekarbonizace, do roku 2023 posoudit a případně zvýšit. Na úrovni
členských států se ve výhledu na rok 2030 závazné cíle nestanoví
a svoboda členských států stanovovat své vnitrostátní příspěvky
na základě spotřeby primární energie nebo konečné spotřeby energie,
úspor primární energie nebo úspor v konečné spotřebě energie nebo
energetické náročnosti by ani nadále neměla být omezena. Členské
státy by měly stanovit své vnitrostátní orientační příspěvky k energetické
účinnosti při zohlednění skutečnosti, že spotřeba energie v Unii
v roce 2030 nesmí být vyšší než 1 273 Mtoe
primární energie nebo 956 Mtoe konečné spotřeby energie. To znamená,
že spotřeba primární energie v Unii by oproti úrovni z roku 2005
měla být snížena o 26 % a konečná spotřeba energie o 20 %.
Vyžaduje se, aby členské státy dosahovaly kumulativních úspor
v konečném využití energie po celé období 2021–2030, po které povinnost
platí, odpovídajících novým úsporám ve výši nejméně 0,8
% konečné spotřeby energie ročně.
K úsporám energie může výrazně přispět účinné hospodaření s vodou.
Vodohospodářství a odvětví odpadních vod využívá 3,5 % elektrické
energie v Unii a očekává se, že tento podíl poroste. Přitom úniky
vody představují 24 % celkového množství vody spotřebované v Unii
a největším konzumentem vody je odvětví energetiky, jež se na spotřebě
podílí 44 %.
Jelikož cílů této směrnice, totiž dosažení cílů Unie v oblasti
energetické účinnosti ve výši 20 % do roku 2020 a alespoň 32,5 %
do roku 2030 a vytvoření podmínek pro další zvyšování energetické
účinnosti v období po uvedených letech, nemůže být dosaženo uspokojivě
členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků opatření,
může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření
v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy
o Evropské unii.
Energetickou chudobou trpí v Unii kolem 50 milionů domácností.
Opatření v oblasti energetické účinnosti musí proto zaujímat ústřední
místo v jakékoli nákladově efektivní strategii řešení energetické
chudoby a zranitelnosti spotřebitelů a doplňují politiky sociálního
zabezpečení na úrovni členských států. K zajištění toho, aby opatření
v oblasti energetické účinnosti udržitelným způsobem snižovala energetickou
chudobu nájemců, je nutné zohledňovat jejich nákladovou efektivitu
a cenovou dostupnost pro vlastníky a nájemce nemovitostí a zaručit
pro ně odpovídající finanční podporu na úrovni členských států.
V souladu s cíli Pařížské dohody bude třeba, aby byl fond budov
v Unii v dlouhodobém výhledu přeměněn na budovy s téměř nulovou
spotřebou energie.
Originál dokumentu:
►
Sestavil Ing. Jan Bouška (SPVEZ,
z.s)
|
