„V zatím plánovaném rozsahu nové jaderné zdroje nenahradí v plném rozsahu uhelné elektrárny, a to zejména při zohlednění faktu, že část kapacity nových jaderných zdrojů bude využita pro nahrazení stávajících jaderných zdrojů,“ upozorňuje analýza ministerstva.

Tomáš Machýček starostuje v Jeseníku nad Odrou v Moravskoslezském kraji už osmnáctým rokem. Do jeho „rajónu“ spadá i obec Blahutovice, s níž se už od 70. let minulého století počítalo jako s třetí lokalitou, kde vyroste jaderná elektrárna. A počítá se s ní znovu.

Podle původních plánů měla začít fungovat v roce 2003, po roce 1989 z příprav sešlo, přesto Blahutovice v českých energetických plánech stále figurují. Potvrzuje to i pohled do aktuálního materiálu Ministerstva průmyslu (MPO) k vyhodnocení Státní energetické koncepce ČR.

„Ohledně územního vymezení lokalit pro možný další rozvoj jaderných elektráren po roce 2040 je možné konstatovat, že jsou činěny kroky na úrovni Politiky územního rozvoje ČR pro zachování lokality Blahutovice na území Moravskoslezského kraje pro tento účel. Lokalitu Blahutovice lze rovněž využít pro progresivní typy reaktorů, zejména pak tzv. malé modulární reaktory,“ stojí v textu.

„Život v obci to momentálně mimo blokaci určitého území nijak neovlivňuje. Stavební uzávěra skončila v devadesátých letech. Vyloučit nikdy nic nemůžete, ale jsem přesvědčen, že ani já, ani mé děti se této nebo podobné stavby v Blahutovicích nedožijí,“ zůstává v klidu starosta Machýček. „Za osmnáct let, co jsem na úřadě, nás v této věci nikdo nikdy neoslovil,“ doplňuje.

Zmíněné malé modulární reaktory mohou být budoucností jaderné energetiky i energetiky obecně. V Česku se ale nyní řeší idea nového velkého reaktoru v Dukovanech – kdy má začít tendr, za jakých podmínek a s kolika účastníky.

V plánu na 10. února je i třetí čtení klíčového „nízkouhlíkového zákona“, který má mimo jiné řešit i okolnosti financování stavby nového reaktoru a garanci výkupních cen elektřiny z něj.

„Sázka na jadernou energii je scestná z řady důvodů: už dnes je několikanásobně dražší než elektřina z obnovitelných zdrojů, přičemž rozdíl stále narůstá. Konzervuje zastaralou energetiku postavenou na velkých plýtvavých zdrojích namísto rozvoje decentralizované obnovitelné energetiky. Znamená energetickou závislost a bezpečnostní rizika na dodavatelích stavby i paliva. Jaderná energie stále nemá vyřešeno ukládání odpadu,“ shrnuje námitky ekologických organizací Edvard Sequens, energetický konzultant sdružení Calla.

Vládní vize tuzemské energeticky se však právě na jádro spoléhá. Plyne to i ze zmíněného aktuálního materiálu MPO: Vyhodnocení Státní energetické koncepce ČR. Sama koncepce vznikla v roce 2015, ale po více než pěti letech už není příliš aktuální – například kvůli českému závazku emisní neutrality do roku 2050 či plánům na úplný odklon od uhlí v energetice nejpozději v roce 2038 (a možná o pět let dříve).

Česko je sice dlouhodobě čistým vývozcem elektrické energie, navěky to tak ale být nemusí. „Do budoucna je primárním cílem udržet zajištění soběstačnosti ve výrobě elektřiny, založené zejména na vyspělých konvenčních technologiích s vysokou účinností přeměny a narůstajícím podílem obnovitelných a druhotných zdrojů. Z dlouhodobého hlediska je očekáváno postupné nahrazení uhelných elektráren jadernými zdroji v roli hlavního pilíře domácí výroby elektřiny,“ konstatuje materiál MPO.

Zároveň ale upozorňuje, že „aktuálně nejsou připravovány de facto žádné významné investiční záměry na výstavbu nových výrobních zdrojů motivované čistě tržními signály“.

Jinými slovy: nikdo jiný než polostátní ČEZ se zásadnějšími investicemi do velkých výrobních zdrojů nepočítá. „Pokud nebude docházet k obnově výrobní základy na základě tržních signálů, nebo případně regulatorních zásahů, nebude zajištění soběstačnosti možné,“ varuje MPO. Počítá i proto s „posílením role jádra při výrobě elektřiny a maximálním využitím odpadního tepla z jaderných elektráren“.

Podle MPO příprava výstavby elektrárny Dukovany II „probíhá v souladu s úkoly stanovenými v rámci usnesení vlády č. 485 ze dne 8. července 2019“. Cílem je výstavba nového jaderného zdroje „v rozsahu jednoho až dvou bloků o jednotkovém instalovaném výkonu do 1 200 MWe“.

Nyní se však okolnosti tendru a tedy potenciální budoucí výstavby komplikují. Podle premiéra Andreje Babiše by o tendru měla rozhodnout vláda, která vzejde z říjnových voleb, ministr průmyslu Karel Havlíček je ale proti – rád by vypsání tendru stihl co nejdříve, k tomu ale potřebuje politický konsensus napříč stranami. Představitelé demokratické opozice se jednoznačně staví proti jakékoliv účasti dodavatelů z Ruské federace a Čínské lidové republiky v tendru.

Schůzka premiéra s opozicí minulý týden ve středu skončila de facto shodou na tom, že čínský zájemce, koncern CGN, přizván nebude. „V zásadě se všichni shodneme, že Čína je nepředstavitelným potenciálním dodavatelem v rámci tendru,“ řekl po schůzce ministr Havlíček. Na účasti ruské státní společnosti Rosatom vláda i nadále – zatím – trvá. Argumentuje hlavně tím, že „čím víc zájemců, tím lepší cena“, mezi řádky pak tím, že požadovaný reaktor o výkonu 1 200 MWe umějí dodat právě jen Rusové. Pokud se tedy bude vůbec něco stavět.

„Problém je v tom, že přihlásit se do tendru chtějí všichni, stavět nechce nikdo. Skrze své problémy Westinghouse nejeví moc zájem stavět a Francouzi ani Korejci nemají požadovaný reaktor do 1 200 MW. To jsou triviální fakta, známá už před dvěma lety,“ říká energetický analytik a minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr.

Pro pozastavení příprav se vyslovila například i všeobecně uznávaná odbornice, šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. „Čím dál víc přicházím k tomu, že celá záležitost okolo tendru na výběr dodavatele nového bloku je málo připravená, anebo je připravená účelově,“ řekla v rozhovoru pro týdeník Respekt.

Odhaduje se však, že jen na přípravné práce, studie, projekty či analýzy padne nejméně dvacet miliard korun – i když se nakonec u Dukovan ani nekopne do země. I to může být pro část trhu motivující faktor.

Vedle opozičních politiků nedoporučují účast dodavatelů z těch zemí, které se otevřeně vymezují proti Severoatlantické alianci, jež provozují průmyslovou i jinou špionáž a vedou otevřenou protizápadní propagandu, ani zástupci české bezpečnostní komunity. I proto, že v případě Ruska (a Číny) jsou uchazeči o stavbu jaderné elektrárny pod přímou politickou kontrolou svých vlád.

Podle schváleného harmonogramu by přitom první blok nových Dukovan měl být hotov už za 15 let, v roce 2036. S ohledem na průběh příprav se to jeví poněkud nepravděpodobně.

Připravován má být postupně jak druhý nový blok Dukovan, tak i výstavba elektrárny Temelín II. MPO ale ve svém aktuálním materiálu počítá zároveň s postupným prodlužováním životnosti stávajících reaktorů v Dukovanech až do roku 2047 (celkem tedy až na 60 let provozu) a v Temelíně až do období 2080-2082 (tj. na 80 let provozu).

Samy „druhé Dukovany“ budoucí energetickou bilanci Česka – zejména po odklonu od uhlí – neřeší. „V zatím plánovaném rozsahu nové jaderné zdroje nenahradí v plném rozsahu uhelné elektrárny, a to zejména při zohlednění faktu, že část kapacity nových jaderných zdrojů bude využita pro nahrazení stávajících jaderných zdrojů,“ upozorňuje MPO.

V „hře“ o českou energetickou budoucnost jsou v očích řady expertů nadějným prvkem menší modulární reaktory, které se ve světě (ale i v Česku) vyvíjejí. Mezi zatím nesplněnými úkoly budoucnosti české energetiky MPO ve svém materiálu pro vládu ovšem zmiňuje neexistenci „vyhledávací studie lokalit pro další rozvoj jaderných elektráren po roce 2040“. Ví se jen to, že vedle existujících lokalit Dukovan a Temelína se počítá se severomoravskými Blahutovicemi zmíněnými v úvodu.

„Aktuálně není předmětem diskuse další rozvoj jaderné energetiky nad rámec této lokality a lokalit stávajících jaderných elektráren, a zpracování studie pro vyhledání nových lokalit připravováno není,“ konstatuje materiál MPO.

Jakkoli tedy od politiků i odborníků zaznívají stále častěji hlasy, že budoucností jádra v Česku by mohly být právě menší jaderné zdroje, fakticky v této věci nevznikají žádné, byť zatím třeba jen teoretické materiály o tom, kde by případně mohly jednou stát.