Solární a větrné elektrárny nefungovaly a státy, které se na ně spoléhají, musely hledat náhradní řešení. Německo muselo zapojit všechny své standardní zdroje, hlavně tedy ruský plyn a zbytek svých uhelných elektráren, Rakousko zachránila tolik kritizovaná energie z českého jádra a uhlí.

Pro ekologické aktivisty, skalní zastánce obnovitelných zdrojů energie, to asi není dobrá zpráva. To, že tyto zdroje jsou ze své podstaty nespolehlivé, jim zřejmě žádnou starost nedělá. Problém ale zaznamenali už i naši rakouští sousedé. Podle ředitele energetické společnosti Wien Energie Michaela Strebla dramaticky narůstá počet nouzových zásahů. Zatímco před několika lety musela společnost kvůli stabilizaci sítě ročně zvýšit výrobu jen asi patnáctkrát, v posledních letech to bylo až 240krát. Problémem je podle Strebla rozvoj obnovitelných zdrojů, s nimiž souvisí kolísání výroby elektřiny v závislosti na intenzitě slunečního záření a na rychlosti větru.

Aktivisté z Greenpeace a z Hnutí Duha mají jiné starosti. Z jejich článku z 18. ledna vyplývá, že pokračují ve svém tlaku na vládu, aby neschválila jako termín našeho odchodu od uhelné energetiky rok 2038, který doporučila Uhelná komise, ale přistoupila na rok 2033, který aktivisté prosazují. Kojí se nadějí, že někteří ministři (např. Brabec a Petříček) prý sdílí jejich nezodpovědný návrh. Já doufám, že si vláda zachová poslední zbytek zdravého rozumu a potvrdí rok 2038. Nový jaderný zdroj do roku 2033 určitě nebude a aktivistický odchod od uhlí v tomto roce nepřinese nic jiného než energetickou chudobu, neustálé výpadky elektřiny a smrtící dlouhodobé blackouty.

Na závěr s určitou nadějí konstatuji, že stále častěji vystupují renomovaní odborníci a vyzývají k realismu v otázkách naší energetiky. K jasnému odmítnutí naší závislosti na obnovitelných zdrojích, k říkání pravdy o elektromobilitě a v neposlední řadě k podpoře jaderné energetiky a k zachování části naší energetiky uhelné. Mají v tom moji plnou podporu.