„Často se na řekách objevují situace, kdy se přijede po veřejné vodní cestě k příčné překážce, kterou nelze nijak překonat, a to ani po břehu. Oplocení díla obvykle zasahuje až do vody a znemožňuje výstup, případně opětovný nástup a ještě je doplněno cedulemi Zákaz vstupu. Co má ale dělat vůdce plavidla, pokud přijede po veřejné vodní cestě? Mělo by mu být umožněno dílo přenést, aby mohl pokračovat dále. Nelze řeku zablokovat jednotlivcem a neumožnit překonání pro tisíce lidí,“ sděluje Petr Ptáček z Asociace vodní turistiky a sportu, která zastupuje na 685 000 registrovaných osob z organizací Junák – český skaut, Klub českých turistů, Český svaz kanoistů, Svaz vodáků ČR, Asociace turistických oddílů mládeže a Sdružení sportovních svazů České republiky.

V současné době je praxe taková, že se obvykle využívají pozemky okolních majitelů, skrze které se dílo překoná. Tím však dochází k oprávněným výtkám majitelů pozemků na vznikající zátěž jejich majetku. Mnohdy se jedná o dramatické a vyhrocené situace a je zaznamenán i případ, kdy po skautském oddílu střílel majitel malé vodní elektrárny ze vzduchovky, když vedoucí s dětmi odmítl tahat lodě 400 m neschůdným terénem. „Domníváme se, že by mělo být povinností majitele díla na turistických řekách, aby nějakým způsobem umožnil po svém či pronajatém pozemku jeho bezpečné překonání, když tuto bariéru postavil. Na silnici se též vyznačí objížďka pro překonání uzavřeného úseku, která určitě nepovede přes zahradu někoho cizího,“ doplňuje k tomu.

Svazy se proto obrátily na poslance, aby v rámci novely zohlednili nejen překonání díla, ale aby se zlepšila i situace pod nově vznikajícími jezy. Dříve byla na jezu jedna malá vodní elektrárna (MVE) s malým výkonem, což dostačovalo k zachování vody v původním korytu. Jenže současná praxe je taková, že u jednoho jezu jsou obvykle dvě MVE a každá z nich má i několik turbín. „Kapacita řeky na to samozřejmě nestačí a díky podnikatelskému projektu jedné firmy, která chce všechnu vodu jen pro sebe, jsou pak tisíce lidí naprosto bezprizorní. Stát by měl hájit veřejný zájem, obzvláště pokud chce, aby se sportovalo, chodilo do přírody a aktivně se trávil čas. Vyrobená elektřina z MVE je jen zanedbatelným promile v rámci celkové výroby. Přitom by stačilo, pokud by se část vody vhodná ke splutí nechala v řece jen během vodácké sezóny a to během dne. Většinu roku by tak mohla sloužit k výrobě, jen na omezenou dobu pro vodáky,“ navrhuje kompromisní řešení Petr Ptáček.

Vodní turistika je národním fenoménem a jsme unikátem v celé Evropě. Věnuje se jí 670 000 vodáků ročně, z hlediska financí generuje miliardové obraty a máme unikátní systém vodáckých oddílů včetně dětských. V zahraničí dochází na turistických řekách k maximální podpoře tohoto odvětví, protože lidé přirozeným způsobem sportují, zvyšuje se turistická atraktivita regionu a nabízených služeb, která přináší nemalé příjmy i místním obcím, podporuje se zaměstnanost často odlehlých regionů. Vodáci si od této změny slibují také to, že se uleví nejvíce vytíženým řekám, jako je např. Vltava, protože se budou moci splouvat i další úseky řek, které jsou teď špatně přístupné a vodáci na ně vůbec nejezdí. Ochotu změnit zákon vyjádřily již některé politické strany, které se chystají vodácké návrhy v poslanecké sněmovně podpořit.