Na změnu dohod o uhlíkové neutralitě Evropské unie politikům chybí odvaha. Takže ani koronavirus a náprava ekonomických škod, které způsobil, na směřování EU nic nezmění. V otázce využívání jaderné energie je však ministr průmyslu a obchodu optimističtější.

Náklady na český uhelný exit bude teprve vyčíslovat Uhelná komise. Již nyní je ale jasné, že budou obrovské. Může se ukázat, že náprava škod po koronaviru je natolik finančně náročná, že kvůli tomu bude potřeba odsunout ukončení používání uhlí v Česku?

Uhelná komise má útlum těžby posoudit z různých úhlů pohledů a mimo jiné říct právě to, jaké jsou možné náklady a dopady. To, k čemu dojde, nechci předjímat. Na posledním jednání v Prunéřově jsme se shodli, že mezivýstupy vládě předložíme v září, závěry do konce letošního roku. A bude to vláda, kdo na jejich základě rozhodne, od jakého data se uhlí v ČR přestane využívat.

Názor, že si země EU nemůžou dovolit současně sanovat škody z koronaviru a zároveň odstavovat všechna fosilní paliva, protože na obojí prostě nemají peníze, má i řada poslanců Evropského parlamentu. Co si o tom myslíte vy?

Financování je vždy otázkou priorit a zdrojů a samozřejmě zdravého selského rozumu. Každopádně, jak jsem řekl, nechci předjímat, co a jak Uhelná komise vyčíslí, od toho ji tvoří odborníci na všechny možné oblasti tak, aby zohlednila vše, co je třeba a navrhla schůdné řešení, které bude odpovídat současné situaci.

Podle vašich zkušeností z Bruselu i z jednání s ministry evropských zemí – zbrzdí koronavirus reálně kroky k uhlíkové neutralitě?

Nemyslím si to. Přesvědčení už sice není takové jako před rokem, ale nikdo nebude mít odvahu dohodu změnit. Některé evropské země už dokonce vydaly společná prohlášení o tom, že úsilí, které má vést k uhlíkové neutralitě, je třeba zvýšit.

Česko sází do budoucna na jadernou energii. Evropská komise a Evropský parlament ji však nechtějí uznat jako čistý zdroj, který má místo v budoucím energetickém mixu. V prohlášení Evropské rady je pouze zmínka, že některé země jádro používají. Má vláda nějaký plán, jak si jádro prosadit tak, aby jeho výstavbu Unie nemohla komplikovat, nebo přímo blokovat?

Je to jinak. Evropská komise označila jadernou energetiku a obnovitelné zdroje energie za „páteř bezemisní evropské energetické soustavy“, tedy za součást dekarbonizace. Od komise tak logicky očekáváme respekt k volbě národního energetického mixu, u nás postaveného na OZE, jádru a účinnosti a také vytvoření investičních a rámcových podmínek pro výstavbu nových jaderných zdrojů.

Co se týče Evropského parlamentu, je pravdou, že část poslanců proti jádru vystupuje, podobně jako některé členské země. Na druhé straně například koncem loňského roku se nám ve spolupráci s Francií a dalšími státy podařilo dosáhnout toho, že Evropský parlament přijal stanovisko, které konstatuje, že jádro může hrát roli v dosahování klimatických cílů. S jádrem počítá téměř polovina členů Evropské unie.

Pokud by nám EU dokázala jádro nějak zablokovat, jakým způsobem a za jakou cenu by Česko saturovalo své energetické potřeby?

Evropská komise jasně uvedla, že respektuje primární právo a článek 194 SFEU, který mimo jiné říká: „…práva členského státu stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií“. Zároveň vycházíme z toho, jak už jsem říkal, že EK jádro považuje za nástroj k dekarbonizaci a bezpečným dodávkám. O to dlouhodobě usiluje naše vláda, říkal to například pan premiér Babiš na prosincové Evropské radě. Zároveň smlouva o Euroatomu říká, že jaderná energie je jasným cílem unijního práva, což potvrzuje i stanovisko generálního advokáta u Evropského soudního dvora. A v neposlední řadě při přípravě nových jaderných zdrojů v ČR vycházíme z rozhodnutí komise o slučitelnosti veřejné podpory s pravidly EU u projektů Hinkley Point C (Británie) a PAKS II (Maďarsko).