Výkon větrných elektráren umístěných v mořích celého světa přesáhl
ke konci loňského roku 650 GW, což odpovídá přibližně dvěma
třetinám instalovaného elektrárenského výkonu Evropské unie.
Naprostá většina elektřiny z větru pochází z turbín ukotvených
ve dně mělkých pobřežních vod. V poslední době se ale objevují
investice do plovoucích větrníků, které jsou sice dražší, ale
lépe využijí větrnou energii. Podle odhadů činí potenciál plovoucích
větrných elektráren v Evropě, USA a v Japonsku kolem 7 000 GW.
Výhodou plovoucích elektráren je kromě lepší využitelnosti větrné
energie na otevřeném moři zejména to, že se montují na pobřeží a
pak se jen odtáhnou na moře. Tím se podstatně usnadňuje instalace
i budoucí demontáž a snižují se dopady na životní prostředí. Mořské
platformy nejsou z pobřeží vidět, mají menší negativní vliv na rybolov,
pobřežní plavbu nebo rekreaci. Výhodou je i možnost jejich přímého
propojení s ropnými a plynovými plošinami.
Čím víc jich bude, tím budou levnější
Na světě v současné době pracuje jen něco přes deset plovoucích
větrných parků. Tyto projekty jsou zatím poměrně drahé. Nyní zahajované
a další ohlášené projekty by ale mohly snížit náklady a inspirovat
další země i firmy.
Španělský projekt
Přípravu své první velké plovoucí větrné elektrárny v hlubokém
moři finišuje španělský energetický gigant Iberdrola. Plošinu chce
začít vyrábět na začátku roku 2021, na moře postupně instalovat
od jara roku 2022 a do roku 2030 se dostat na cenu 40 až 60 eur/MWh.
V současné době je průměrná cena za megawatthodinu z větrných elektráren
na mělčinách 75 eur a z pozemních 40 eur. Agentura pro inovace a
sítě (INEA) při Evropské komisi přislíbila na projekt Iberdroly
grant ve výši 25 milionů eur.
Norský projekt
Norská státní firma Equinor, která je průkopníkem plovoucích
větrných elektráren, začala s realizací první světové plovoucí farmy
dodávající elektřinu ropným a plynovým plošinám. Celkem 11 větrných
turbín s výkonem 88 MW bude v Severním moři v závislosti na síle
větru pokrývat minimálně 35 % roční spotřeby pěti plošin. Zároveň
půjde o doposud největší plovoucí farmu na světě. Zařízení ve vzdálenosti
140 kilometrů od norského pobřeží, kde je hloubka od 260 do 300
metrů, si vyžádá investici 450 milionů eur. Zahájení provozu se
plánuje na konec roku 2022.
Portugalský, kalifornský a japonský projekt
V prvních dnech roku 2020 se 20 kilometrů od pobřeží severního
Portugalska u Viana do Castelo připojila k síti také první ze tří
platforem větrné farmy WindFloat s konečnou kapacitou 25 MW. Řádově
větší projekt chystají v Kalifornii tamní strojírenská společnost
Aker Solutions a norská IT firma Cognite Data Fusion. V současnosti
dokončují vývoj digitálního systému pro sledování okamžitého stavu
plovoucí větrné farmy. První větrníky mají zahájit provoz již v
druhé polovině roku 2020. Projekt by se měl stát základem pro obří
plovoucí větrnou platformu o kapacitě 100 až 150 MW. Japonsko by
chtělo do roku 2030 mít až 4 GW z plovoucích větrných turbín a o
jejich využívání přemýšlí i Tchaj-wan.
Ekonomický potenciál
Na celém světě bylo podle poslední analýzy společnosti GlobalData
z roku 2019 celkem 13 plovoucích větrných farem na moři. Nejvíce
(9) v Evropě, ve Velké Británii, Portugalsku a Francii, tři v Asii
v Japonsku a Koreji a jedna v USA. Podle Mezinárodní energetické
agentury (IEA) první komerční plovoucí větrné farmy ukazují solidní
potenciál a efektivitu plovoucí větrné technologie na moři. IEA
zdůrazňuje především význam plovoucích turbín pro mořský ropný a
plynárenský průmysl. Zlomovým momentem by mohly být turbíny se jmenovitou
kapacitou od 10 MW do 12 MW, které už se pomalu dostávají na trh.
Výsledky posledních aukcí v Evropské unii, které se týkají celého
odvětví offshore technologie na moři, pak podle IEA naznačují snížení
nákladů o 45 až 50 % v příštích pěti letech.
Pozornost investorů k plovoucím větrníkům přitáhly zejména výsledky
norské státní firmy Equinor, která od roku 2018 (tehdy ještě pod
názvem Statoil) provozuje průkopnickou 30 MW plovoucí větrnou farmu
Hywind Scotland umístěnou na volném moři u severovýchodního pobřeží
Skotska. Už v prvním čtvrtletí následujícího roku dosáhla elektrárna
kapacitního faktoru 65. Kapacitní faktor je procentuální poměr skutečné
výroby elektřiny v daném časovém úseku k instalovanému výkonu elektrárny.
Větrné elektrárny umístěné v pobřežních vodách mají kapacitní faktor
necelých 48 %, na souši je to ještě méně. Fotovoltaické systémy
dosahují v průměru sotva 30 %, vodní elektrárny okolo 45 % a nejmodernější
uhelné až 65 %. Nejvyšší kapacitní faktor přes 90 % mají jaderné
elektrárny.
|