Nová regulace pod názvem „New Green Deal“ nebo-li Nová Zelená Dohoda (NZD) má být základním pilířem dlouhodobé strategie přechodu EU k ekologicky šetrnému způsobu života do roku 2050, kterou chce prosadit předsedkyně EK Ursula von der Leyenová.

Závažnost celé situace zdůrazňuje vyjádření předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové. „Klimatický zákon převádí náš politický závazek do práva a my se jím nevratně vydáváme na cestu k udržitelnější budoucnosti,“

NZD také posiluje pravomoc Evropské komise od roku 2030 nastavovat cíle pro snižování emisí skleníkových plynů. Návrh však neřeší navýšení cíle pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030, tedy v rozhodujícím období, které lidstvu zbývá k omezení oteplení na 1,5 °C, a které je klíčové pro roli EU jako klimatického lídra na podzimních globálních jednáních s Čínou a na COP 26 ve Skotsku.

Cíl dosáhnout klimatické neutrality, tedy snížit emise téměř na nulu, podpořili lídři členských zemí EU včetně českého premiéra Andreje Babiše (ANO) loni v prosinci na summitu v Bruselu. Pouze Polsko uvedlo, že své připojení k tomuto cíli teprve zváží. Komise nyní navrhla právně závazný zákon, jak cíle dosáhnout. Zákon začne platit, jen když ho schválí státy unie a Evropský parlament.

Klimatická neutralita znamená vypouštět jen minimální množství emisí. Ty, které se do ovzduší přesto dostanou, mají pohltit například lesy, mokřady či speciálně vyvinuté technologie.

Současný návrh NZD však obsahuje pouze závazný cíl dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, na kterém se lídři EU shodli již v prosinci minulého roku. Návrh zákona tak pouze opakuje rozhodnutí Komise, oddálit debatu o navýšení cílů pro rok 2030 až na září, kdy Evropská komise představí dopadovou studii navýšených cílů států EU.

Podle ekologů hrozí, že pokud EU do léta nezvýší cíle pro rok 2030, pak je nezvýší ani Čína, se kterou o tom bude EU v září jednat. Klimatická konference OSN v listopadu v Glasgow, kde budou jednotlivé státy představovat, o kolik sníží své emise do roku 2030, tak může skončit totálním krachem, protože žádný z velkých znečišťovatelů nepředstaví závazky v souladu s vědeckými doporučeními a zastavení oteplení na 1.5 °C bude v nedohlednu.

Nejasnosti v cestovní mapě pro klimaticky neutrální Evropu zvedlo ze židle také 12 členských států (Dánsko, Finsko, Švédsko, Francii, Itálii, Portugalsko, Španělsko, Lucembursko, Nizozemsko, Lotyšsko, Rakousko a Slovinsko), které včera zaslaly Komisi společný dopis, v němž požadují urychlení zvýšení cílů do deseti let, ze současných 40 procent na 50 až 55 procent. To podporuje i Evropský parlament. Samotný návrh Komise toto zvýšení však explicitně nepředpokládá. Důkladnou analýzu požaduje hned několik zemí, včetně Česka a Maďarska, které chtějí jasně vyčíslit dopad na jejich rozpočty.

Zpráv o tom, že dogmatický ekologismus páchá na planetě škody, přibývá. Zvolna přibývá i vědců, kteří se nebojí pozvednout hlas a zelené mantry na základě faktů kritizovat. Dokonce se kritické hlasy objevují i v řadách neziskových organizací.

Všechny takové názory mají jedno společné – nezpochybňují potřebu chránit životní prostředí na planetě Zemi. Ale odmítají vytloukání klínu klínem, tedy vyřešení jednoho problému vznikem problému dalších, v důsledku neméně závažných. Což je nota, na kterou slyší široká veřejnost. Stejná veřejnost, která má rezervovaný postoj k Pátkům pro budoucnost, Gretě, uhlíkové neutralitě do roku 2050 a tak dále. Zelenou lobby a její aktivistickou armádu takový vývoj přiměl k akci.

Schyluje se k rozhodující zelené ofenzivě. Po které už nic nebude jako dřív. Protože Evropská unie sama sebe sváže pavučinou zákonů a změní současně rozhodovací mechanismy tak, aby už přijaté zelené náboženství nebylo možné ani korigovat, natož zvrátit. Ofenziva začala vcelku nenápadně vloni, když se do jejího čela s transparentem v ruce postavila šestnáctiletá Greta Thunbergová.

Probíhá tak něco podobného, jako je známá Ofenziva Tet, již vedl Severní Vietnam a komunističtí partyzáni v roce 1968 proti Jižnímu Vietnamu a Američanům.

Bojovníci zelené fronty za celou dobu svého tažení nepřesvědčili energetiky, fyziky, část vědců z dalších souvisejících oborů, ani významnou část veřejnosti, že to, co nabízejí, bude bezpečně fungovat. Na zcela základní otázky typu „kde vezmou elektřinu státy, které nemají dost slunce ani větru“ navíc vůbec nemají odpovědi, jež by obstály v odborné diskuzi. O to větší úsilí směřují na umělce a politiky. Těm spolu s médii vnucují přesvědčení, že „se nedá nic jiného dělat“. A daří se jim je přesvědčit. Poslední kroky předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové i schválení Zelené dohody v Evropském parlamentu jsou toho jasným důkazem.

Konkrétní cíle pro rok 2030 hodlá Komise podle návrhu zveřejnit do září, neboť chce nejprve vyčíslit přesný ekonomický dopad opatření spojených se zpřísněním závazků. Navržená norma, kterou musí nejprve schválit členské země a europarlament, také dává Komisi pravomoc pravidelně hodnotit opatření, která jednotlivé země přijaly, a vydávat pro ně závazná doporučení.

Nejde přitom o nic menšího než o to, zda si ještě i za deset let budeme moci rozsvítit žárovku, kdy budeme chtít, a zda si budeme moci zatopit, kdy budeme chtít. Jestli budou evropské firmy schopné konkurence vůči firmám ze zemí, kde žádné zelené náboženství a „uhlíková neutralita“ nejsou. Jde i o nepředstavitelné investice, které budou na dluh. Jde o to, jestli se nám bude žít dobře, nebo budeme žít zeleně. Na záchranu zbývá už jen chvíle. A to vyžaduje mít ve vládě politiky, kteří neztratí odvahu ve chvíli, kdy nasednou do letadla směr Brusel. Zatím se zdá, že takoví tam z Česka nelétají. Nebo je ve vládě nemáme. Najde se jich dost alespoň v parlamentu? Ten totiž nyní představuje poslední obrannou linii proti zelené ofenzivě.