Jaderná energetika a moře. Jdou dohromady? Ano. Americké ministerstvo energetiky udělilo finance na výzkum výroby elektřiny z jaderné energie na moři. Společnosti Core Power, MIT Energy Initiative a Idaho National Laboratory získaly v rámci programu NEUP (Nuclear Energy University Program) finanční prostředky na tříletou studii vývoje plovoucí jaderné energetiky na moři v USA.

To Rusko už zahájilo výstavbu první ze čtyř plovoucích jaderných elektráren pro projekt Cape Nagloynyn, který bude pohánět obrovský těžební rozvoj v ruské Arktidě. O obou projektech informoval odborný server World Nuclear News.

Americké ministerstvo energetiky (DOE) již dříve oznámilo svůj záměr financovat a rozvíjet regionální centra čistého vodíku (H2Hubs) po celých USA, z nichž jedno musí být poháněno jadernou energií. Financování by mělo pocházet z dvoustranného zákona o infrastruktuře v hodnotě 1,2 bilionu USD.

Program vodíkových hubů je program v hodnotě 8 miliard USD, který má spojit zúčastněné strany a pomoci snížit náklady na pokročilou výrobu, přepravu, skladování a využití vodíku v různých odvětvích hospodářství. V roce 2021 DOE rovněž spustilo program Hydrogen Shot, jehož cílem je snížit náklady na čistý vodík na 1 USD za 1 kg čistého vodíku během jednoho desetiletí, označovaný jako „1-1-1“.

Společnost Core Power se sídlem ve Spojeném království uvedla, že financování z programu NEUP umožní podrobný společný výzkum ekonomických a environmentálních přínosů plovoucí pokročilé jaderné energetiky a podrobný pohled na všechny aspekty výstavby, provozu, údržby a vyřazování takových zařízení z provozu.

„Pro společnost Core Power je spolupráce se světově uznávanou energetickou iniciativou MIT důležitým krokem vpřed,“ uvedl předseda představenstva a generální ředitel společnosti Mikal Bøe.

„Věříme, že nám to pomůže učinit další krok při uvádění převratných nových jaderných technologií na námořní trh,“ pokračoval.

„Tento projekt NEUP se bude mimo jiné zabývat tím, jak by mohla H2Hub s jaderným pohonem u pobřeží Spojených států připravit půdu a ukázat, jak díky umístění výrobní jednotky na moři zajistíme výrobu vodíku, která bude bezpečná, levná a spolehlivá,“ doplnil.

„V mnoha částech světa se silně očekává využití zeleného vodíku jako zdroje pro výrobu bezuhlíkových paliv v dopravě a náhradního tepla pro výrobu zelené oceli. Zelený vodík se musí vyrábět z vody elektrolýzou a nejlepším místem k tomu je moře. Tam jsme obklopeni nekonečným zdrojem tepla, máme přístup k nekonečným zásobám vody a velikost našeho zařízení můžeme škálovat mnohem snadněji než na pevnině,“ uvedla společnost Core Power.

„Vzhledem k tomu, že USA směřují k dekarbonizaci různých průmyslových odvětví, včetně lodní dopravy, budeme muset prozkoumat a pochopit nové aplikace technologií, jako je jaderná energie a výroba vodíku,“ dodal John Parsons, hlavní řešitel projektu a zástupce ředitele pro výzkum v Centru pro energetickou a environmentální politiku MIT. „Tento projekt NEUP nám v tom pomůže,“ dodal Parsons.

Úřad pro jadernou energii při ministerstvu energetiky vytvořil NEUP v roce 2009 s cílem sloučit podporu univerzit pod jednu iniciativu a lépe začlenit univerzitní výzkum do technických programů nukleární energetiky.

Úřad pro jadernou energii při ministerstvu energetiky vytvořil NEUP v roce 2009 s cílem sloučit podporu univerzit pod jednu iniciativu a lépe začlenit univerzitní výzkum do technických programů nukleární energetiky. NEUP zapojuje americké vysoké školy a univerzity do provádění výzkumu a vývoje, zlepšování infrastruktury a podpory vzdělávání studentů.

Program podporuje projekty, které se zaměřují na potřeby a priority klíčových programů NE, včetně palivového cyklu, koncepcí reaktorů a výzkumu podporujícího mise. Výzkum bude probíhat souběžně s ověřováním koncepce prototypu reaktoru, který se v současné době vyvíjí v Idaho National Laboratory.

V listopadu 2020 podal mezinárodní tým zahrnující společnosti Core Power, Southern Company, TerraPower a Orano USA žádost o účast v soutěži o snížení rizik při sdílení nákladů v rámci programu DOE Advanced Reactor Demonstration Programme, jejímž cílem je vybudovat ověřovací koncept středně velkého komerčního mořského reaktoru založeného na technologii reaktoru s roztavenými solemi.

Moskva už staví

Rusko už výstavbu první ze čtyř plovoucích jaderných elektráren pro projekt Cape Nagloynyn, který bude pohánět rozsáhlou těžbu v ruské Arktidě, zahájilo. V čínské loděnici proběhlo slavnostní položení kýlu lodě, která bude později osazena dvěma reaktory RITM-200S.

Podle dřívějších zpráv agentury TASS má loď měřit 140 metrů na délku a 30 metrů na šířku, uvedl Rosatom, a bude vybavena konstrukcemi pro kontejnment a skladování radioaktivního odpadu, jakož i palivovými nádržemi pro naftu. Při dodání Atomenergomaš do konce příštího roku bude loď vážit 9549 tun a po osazení dvěma tlakovodními reaktory RITM-200S a veškerým zařízením potřebným pro fungování elektrárny bude vážit přibližně 19 088 tun. Součásti reaktoru se již vyrábějí.

Po dokončení plovoucí jaderné elektrárny převezme společnost Atomflot její řízení jako vlastník a provozovatel. Bude převezena na mys Nagloynyn v ruské Arktidě, kde bude dodávat 105 MWe do nového přístavu a připravovaného dolu na měď a zlato Baimskaja. To se má stát do roku 2027.

Celkově je pro stavbu Baimskaya potřeba přibližně 300 MWe, proto jsou zapotřebí tři takové plovoucí elektrárny, přičemž čtvrtá bude instalována jako záloha pro případ výpadku při doplňování paliva a údržbě.

„Tímto projektem začíná historie celé rodiny plovoucích jaderných elektráren, které se liší výkonem i účelem – v arktické a tropické verzi, které je Atomenergomaš připraven nabídnout trhu a které mají nepochybně velmi vážný potenciál pro realizaci velkých průmyslových projektů a export,“ oznámil Andrej Nikipelov, šéf společnosti Atomenergomaš.

Takzvané „modernizované plovoucí jaderné elektrárny“, jako je ta pro mys Nagloynyn, jsou vybaveny reaktory nové řady RITM, které se používají v nejnovější generaci ledoborců. Jednotky RITM lze použít i na pevnině a elektrárna s jedním reaktorem se plánuje v Ust-Kuyze na ruském Dálném východě.

Konkrétní název nové lodě nebyl uveden a celý projekt zahrnující čtyři plovoucí elektrárny a osm reaktorů je znám jednoduše jako mys Nagloynyn.

Rosatom oznámil slavnostní ceremoniál, aniž by přesně uvedl, která loděnice práci provádí, ale v listopadu loňského roku agentura TASS uvedla, že je to společnost Wison Heavy Industries, specialista na velké mořské plošiny s výrobní základnou v Nantongu.

Rusko již má jednu plovoucí jadernou elektrárnu, Akademik Lomonosov, která je umístěna v Peveku, kde zásobuje město teplem a elektřinou. Je založena na dvou reaktorech KLT-40S, z nichž každý vyrábí 35 MWe a které jsou podobné těm, jež se používaly v předchozí generaci jaderných ledoborců.

Plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov