Spolek energetických realistů vydal stanovisko. v němž varuje před brzkým energetickým rozvratem České republiky.

Podle signatářů stanoviska v čele s profesorem energetiky na ČVUT Františkem Hrdličkou, někdejším místopředsedou vládní tzv. první Pačesovy komise energetická krize nastane, pokud společnost ČEZ ve 70% vlastnictví státu bude realizovat svůj odchod od výroby elektřiny z uhlí do roku 2030. Uvažovaná náhrada tohoto stabilního zdroje postavením solárních elektráren je zcela iluzorní a kromě dovozu plynu a ropy bude muset ČR importovat od roku 2025 také elektřinu, přičemž není jasné, zda vůbec bude k dispozici. Navíc odstavení uhelných elektráren učiní nerentabilní těžbu na Dole Bílina, čím přijde o zdroj energie řada tepláren.

Česká energetika na okraji propasti

Smutné je, že MŽP vydalo „pouze“ ambiciózní prohlášení, ale šéf ČEZ své prohlášení doplnil zavíráním konkrétních uhelných elektráren, a to včetně těch nejefektivnějších s nejnižší měrnou emisí CO₂ (el. Prunéřov 2, 3 x 250 MW).

Zavírání elektráren znamená i velmi rychlé ukončení těžby uhlí (ještě před rokem 2030) v další akvizici s většinovým podílem státu v ČEZ, a to v Severočeských dolech Bílina a v Dolech Nástup Tušimice. To by způsobilo faktický rozvrat české energetiky a následně ekonomický rozpad celé společnosti. Odstavení el. výkonu by totiž nepředstavovalo jen hnědouhelné zdroje ČEZ, ale i navazující teplárny a závodní energetiky o souhrnném výkonu kolem 4 100 MWe!

U Dolu Bílina by nedodávka pro zdroje ČEZ, jimiž jsou Elektrárna Ledvice (ELE fluidní a nadkritická) a Elektrárna Mělník (EME I) znamenala, že by neodebráním cca 4 200 000 tun ročně poklesla těžba na cca 30 % plánovaného objemu. Pro všechny zbývající zdroje na hnědouhelném dole Bílina, což jsou převážně teplárny a závodní energetiky, by toto rozhodnutí znamenalo rovněž ukončení činnosti, protože těžba na úrovni pouhých 2,1 mil tun ročně by byla ekonomický nesmysl.

U Dolu Nástup Tušimice (DNT) by po odstavení Elektrárny Prunéřov (EPRU II) a Elektrárny Tušimice (ETU II) zbylo jen asi 18 % požadované těžby, což by bylo rovněž hluboce ekonomicky ztrátové.

Jaké by mohly být v případě realizace plánů ČEZ dopady do výkonové bilance:

Bílina: Za odstavené zdroje ČEZ a současně v důsledku nerentabilní těžby nuceně odstavené teplárny je to 1 850 MWe. Důl Nástup Tušimice: Za dvě elektrárny ČEZ a současně nuceně odstavené teplárny je to 1 964 MWE. K tomu dále 300 MWe hnědouhelných zdrojů po uzavření ČSA v roce 2024. Celkem jde o ukončení kapacity 4 100 MWe!

Z takto vzniklým deficitem výkonu „tvrdých“ zdrojů nemůže ČR v elektroenergetice (nejen) fungovat a plán ČEZ na výstavbu 6 GW v solárních zdrojích na tom vůbec nic nezmění. Plány ČEZ přicházejí v době, kdy chceme nahradit import více než 9 miliard m³ zemního plynu z Ruska a navíc připravujeme z Modernizačního fondu (výzva HEAT) nové plynové zdroje pro teplárny, které budou potřebovat další více než 1 mld m³ zemního plynu. Avšak tímto plánem ČEZ odsouhlaseným společným memorandem s MŽP v podstatě oznamujeme, že nebude uhlí ani pro dosud funkční uhelné teplárny.

Krizový střednědobý plán:

„Růst cen energie znamená zaručený růst inflace, proto je třeba se zatím dostatkovou elektrickou energií zacházet jako s veřejným statkem“:

1. Neprodleně převzít pod 100% státní kontrolu všechny elektrárny základního výkonu (parní a jaderné), všechny tři základní přečerpávací elektrárny (dvě byly postaveny jako rychlá záloha pro jaderné bloky) a Vltavskou kaskádu;
2. garantovat vlastníkům přechodné fungování parních uhelných tepláren garancí 5letého provozu pro zachování jejich funkčnosti (opravy s přijatelnou návratností, údržba), což zaručí na pět let výrobu zejména regulované a tepla z uhlí;
3. převzít kontrolu nad provozem polostátního podniku Severočeské doly Bílina s cílem zachovat těžbu do doby náhrady parních uhelných elektráren a transformace tepláren;
4. rozdělit Modernizační fond na A. Základní energetiku a na B. „Komunitní s vysokým podílem OZE“ se srozumitelnými a reálnými scénáři vývoje.

Poznámky k uvažovaným alternativním scénářům:

• Bioplyn při využití 1 milionu ha volné půdy (tedy bez nezbytné potravinové rezervy) neposkytne ani celou jednu miliardu m³ metanizovaného plynu.
• Využitím stávajících bioplynových stanic na metanizaci bioplynu přijdeme o 3 % produkce elektřiny z biomasy.
• Ukládáním přebytků ze solární energie do metanu se zpětným využitím pro elektřinu získáme zpátky pouze 30 % uložené energie, což by vyžadovalo pro takovou akumulaci vyrobit 3 x více elektrické energie, než budeme potřebovat v době nedostatku.

Prof. Ing. František Hrdlička, CSc. FS ČVUT, katedra Energetiky, místopředseda 1. Pačesovy komise
Ing. Václav Hrabák – emeritní předseda Energetické sekce Hospodářské komory ČR
Ing. Jan Vondráš, ředitel Invicta BOHEMICA, s.r.o.
Ing. Jaroslav Čížek – předseda Think-tanku Realistická energetika a ekologie z.s.