Členské státy chtějí snížit spotřebu zemního plynu o 15 % oproti průměru za pět předešlých let. Zatímco nyní je tento cíl pouze dobrovolný, v případě vyhlášení stavu „plynové nouze“ se stane povinným. Počítá s tím návrh Evropské komise z 20. července 2022, který následně projednali a upravili ministři členských států. Politickou dohodu uzavřeli v úterý 26. července na mimořádném zasedání pod taktovkou českého předsednictví v Radě EU.

Legislativa má podobu nařízení Rady EU a musí jej ještě formálně schválit stálí vyslanci členských zemí.

Jak může EU vyhlásit stav plynové nouze?

K vyhlášení stavu plynové nouze je zapotřebí iniciativa alespoň pěti členských zemí EU. Pokud pětice zemí přejde v rámci svého území do stavu energetické nouze, mohou potom požádat Evropskou komisi o vyhlášení celoevropské výstrahy. Komise může přijít s návrhem i ze své vlastní vůle, musí ale předem konzultovat s expertní skupinou Gas Coordination Group, ve které jsou zástupci mezinárodních organizací i ministerstev členských států.

Samotné vyhlášení ale v každém případě podléhá souhlasu kvalifikované většiny členských států.

Ať už bude stav vyhlášen, či nikoliv, státy budou muset předložit Evropské komisi národní nouzové plány, které budou 15% úspory reflektovat. Zaslat by je měly do Bruselu do konce října 2022.

Co se stane po vyhlášení stavu plynové nouze?

Stav plynové nouze znamená, že úspory se stanou pro všechny členské země povinnými. V období od 1. srpna 2022 do 31. března 2023 tak musí snížit spotřebu plynu o 15 % v porovnání s referenčním obdobím, tedy v porovnání s průměrnou spotřebou od 1. srpna do 31. března za posledních pět let. Do 15 % by se však měly započítávat i úspory, kterých stát dosáhl ještě před vyhlášením stavu nouze.

Úsporná opatření budou provádět členské státy dle svého uvážení, nejsou dané žádné konkrétní kroky, pouze jednotný 15% cíl. Opatření by však neměla dopadnout na domácnosti a kritickou infrastrukturu, jako jsou nemocnice či školy.

Budou se uplatňovat nějaké výjimky?

Původní návrh Evropské komise na zavedení povinných 15% úspor v případě nouze se nejprve setkal s odporem některých členských států, případně s jejich technickými či geografickými omezeními. To je případ ostrovních států, které nemají přípojku k evropské plynárenské soustavě.

Hlasitým kritikem návrhu bylo Španělsko či Portugalsko. Pyrenejský poloostrov totiž odebírá plyn z Alžírska a dalších třetích zemí mimo Rusko. Má ho tedy dostatek, a jeho plynová infrastruktura navíc stejně jako v případě ostrovů není napojena na ostatní evropské země.

České předsednictví proto muselo do návrhu zakomponovat výjimky ve prospěch těchto zemí.

Země, které nejsou připojené k evropské soustavě, tedy cíle plnit nemusí. Například Irsko ale již deklarovalo, že udělá vše pro to, aby plyn spořilo stejně jako ostatní.

Ostatní země můžou žádat o výjimky v podobě snížení 15% cíle. Nárok na výjimku by měly mít země, které mají omezené připojení k evropské soustavě a jsou schopné ostatním státům pomoci například prostřednictvím dodávek LNG. To je případ Španělska. Výjimka v podobě snížení cíle připadá v úvahu také u zemí, které naplní své zásobníky plynu nad 80 % kapacity, k čemuž je nutí evropská legislativa.

Co když některý stát spořit nebude?

Nařízení neobsahuje žádné explicitní sankce pro země, které úspory nebudou plnit.

Proč jsou úspory potřeba?

Úspory jsou ideálním řešením aktuální situace. Jsou odpovědí na potřebu omezení dodávek plynu z Ruska i na hrozbu jednostranného uzavření kohoutů ze strany Putinova režimu. Úspory také znamenají nižší poptávku po plynu obecně, což by mělo mít pozitivní dopad i na ceny plynu.

Vedle úspor se EU zaměří na rozvoj obnovitelných zdrojů energie a na hledání alternativních dodavatelů. Právě tyto tři pilíře by měly Evropě umožnit skoncovat se závislostí na ruském plynu co nejdříve.

Cena zemního plynu se vyšplhala na svá historická maxima. Jen za poslední rok vzrostla jeho cena 4,5x. Toto skokové navýšení řeší plán Evropské komise REPowerEU. Jedním z jeho základních pilířů je mimo jiné i rychlejší zavádění čisté energie.