Senátor Zdeněk Nytra má na způsoby, jakými se Česko a EU může a musí zbavit závislosti na ruských dodávkách jasný názor. Obnovitelné zdroje používat můžeme, ale protože jsou nespolehlivé, musíme mít dostatek zdrojů, které je můžou zastoupit.

Teplárny potřebujeme zařadit do kritické infrastruktury a musíme zvážit správnou rychlost ústupu od využívání uhlí. Systém emisních povolenek potřebuje zásadní reformu. Maximální rychlostí je potřeba stavět jaderné bloky v Dukovanech a v Temelíně. Odbourání závislosti na Rusku je však běh na dlouho trať. To jsou jen některé z názorů senátora Zdeňka Nytry (ODS), se kterým jsme vedli rozhovor o tom, kudy by se měla ubírat česká energetika a teplárenství, když se hlavní evropský dodavatel plynu stal válečným agresorem.

Jste dlouhodobě jedním z mála politiků, kteří považují energetiku za věc národní bezpečnosti. Útok Ruska na Ukrajinu a jeho možné dopady na Evropu vám dal zapravdu. Uvědomují už si bezpečnostní význam spolehlivě fungující energetiky i ostatní poslanci a členové vlády? Nebo stále převažuje dojem, že elektřina v zásuvce prostě vždycky bude?

Za „ostatní poslance“ se neodvažuji mluvit, minimálně za jejich určitou část. Ale v Senátu je vidět u i těch největších zastánců Green Dealu určitý posun v jejich uvažování. A pokud se týká vlády, ta si jako celek velice silně uvědomuje vliv energetiky nejen na běžný život, ale i na národní bezpečnost – viz poslední rozhodnutí o dostavbě Dukovan.

Greenpeace a další zelené organizace již pár dnů po začátku války začali požadovat zrychlení přechodu na obnovitelné zdroje, které by nás měly zbavit závislosti na ruském plynu i ropě. Je to podle vás nyní správná cesta?

Pokud bychom místo slova přechod použili slovo využívání, tak obecně nic proti. Ale musíme si být vědomi nestability obnovitelných zdrojů a nutnosti mít připraveny záložní zdroje pro případ jejich výpadku. A pokud se týká ruského plynu a ropy, není to o úplném zavření těchto cest, ale o diverzifikaci, abychom nebyli vydíratelní vrtochy Ruska.

Akutní ohrožení energetiky, jež může přerůst v katastrofu, vyžaduje rychlé řešení. Tím přechod na OZE však není. Existuje nějaký rychlý recept pro současnou dobu?

Rychlé a jednoduché řešení určitě ne. Jsou to bohužel důsledky dřívější krátkozraké a spíše ideologické než ekologické politiky. Výstavba nových jaderných zdrojů – dostavba stávajících elektráren nebo malé reaktory – energetické využití odpadu ve spalovnách, zefektivnění cesty zkapalněného plynu, to vše je spíše běh na delší, nebo i dlouhou trať. Nejrychleji jde řešit energetické úspory a již zmiňované OZE, ale tohle samo o sobě energetickou bezpečnost, ale ani soběstačnost nevyřeší.

Jak tedy může Česko vyřešit svoji energetickou bezpečnost, která je s tou národní neoddělitelně spjatá?

Určitě nesmíme připustit participaci ruských a čínských firem na dostavbě Dukovan a Temelína. Ty musíme postavit a zprovoznit, jak nejrychleji to půjde. Musíme zajistit, abychom měli dostatečné zásoby surovin, zejména ropy a plynu, pro případ, že by se zastavily dodávky z Ruska. Následovat musí zajištění dalších kapacit a cest pro tento krajní případ.

A dodám ještě něco, co někomu nebude znít zrovna příjemně: Musíme zvážit, jak rychle budeme ustupovat od využívání uhlí ve výrobě elektrické energie nebo v teplárenství.

Již nyní ceny plynu, ropy, ale i uhlí rostou do nevídaných výšin. Jednou z okamžitých z cest k jejich snížení by byla regulace či pozastavení, nebo zrušení systému emisních povolenek EU ETS. Je tohle cesta, kterou by se měla Unie vydat?

Emisní povolenky byl velice pravděpodobně dobrý nápad, ale „dopadlo to jako vždy“. Jestliže se s nimi spekuluje, jestliže EU neúměrně snižuje jejich množství, jestliže například Německo chce zastropovat jejich cenu zespodu (!), tak se nemůžeme divit, že jejich cena raketově roste do neúnosných výšek. Takže ano, současný systém EU ETS se musí zásadním způsobem změnit, respektive vrátit se k původnímu účelu.

Mimochodem, cena emisních povolenek v posledních dnech zaznamenává v podstatě volný pád (z 95 na 58 eur za tunu v pondělí 7. 3. večer, cena posléze o něco stoupla), což se zdá být potvrzením toho, že z nástroje pro tlak na snižování emisí se stal běžný investiční nástroj, který nakupovaly firmy, jež povolenky ke své činnosti nepotřebují. Evropská komise však vždy tvrdila, že to není pravda, chystala se to zkoumat, ale dosud v tomto směru nic nepodnikla…

Napadá mě jeden příměr. Evropská komise se v tomto případě chová jako kriminalista, který nad člověkem se třemi kulkami v hlavě stále ještě přemýšlí, jestli ten člověk byl zavražděn, místo toho, aby řešil jak, proč a kým.

V prosinci senát vydal usnesení, že má Česko, postupovat společně s Polskem a požadovat pozastavení a následnou reformu systému povolenek. Jak vláda reagovala? Nastal v tomto směru již nějaký posun? Jak by měla vláda v tomto směru dále postupovat?

V tomto názoru se s vládou nelišíme. Není to ale o rozhodnutí jednotlivých států. Aktuálně se v EU připravují nařízení a směrnice v rámci balíčku FitFor55, mezi nimi právě i revize obchodování s povolenkami. Tady musí vláda požadovat revizi zcela zásadní. A pokud nedojde ke shodě, pak přichází na řadu ten razantní krok, tedy pozastavení obchodování s povolenkami.

S energetikou je spojené i teplárenství, které bývá ve veřejné diskuzi na druhé koleji, byť se dálkové vytápění týká asi tří milionů lidí. Jeho část již funguje na plynu, další teplárny na plyn měly přejít v blízké budoucnosti, což se nyní ukázalo jako nebezpečné a tedy nereálné. Nenastal správný čas na to, aby se teplárenství stalo součástí kritické infrastruktury?

To zcela určitě. Před pár dny jsem měl na toto téma jednání, ale aktuálně to překryla agrese Ruska na Ukrajině. Ale až zvládneme to nejhorší, tak se k této otázce musíme co nejrychleji vrátit.

Jaké jsou reálné možnosti senátu ovlivnit kroky vlády v otázkách energetické a tím i národní bezpečnosti?

V současnosti je to podstatně jednodušší než před volbami. Máme přímý kontakt s ministry, případně s jejich náměstky. Diskutujeme o připravovaných legislativních aktech již v době jejich přípravy, máme partnera na straně exekutivy pro naše pohledy, názory a náměty.

V lednu se Frans Timmermans, dogmatický hlavní tahoun Green Dealu nechal slyšet, že soustředění ruských vojsk u Ukrajinských hranic je Putinův trik, jak odvést pozornost od klimatické krize. Není tohle náhodou výrok, který by měl vést k jeho odvolání? Jaké by v tomto směru mělo Česko možnosti?

Nejprve k tomu výroku. Aktuální situace na Ukrajině (dneska je 15. března) mluví dostatečně jasně o doslova stupiditě tohoto výroku. Hodně mi to připomíná dítě na pískovišti a rozšlapané bábovičky. To, že se pan Timmermans velice míjí s realitou, vidíme již docela dlouho. Bohužel, možnosti Česka v otázce jeho dovolání nejsou velké, ale snad i jiné státy pochopí. Na druhou stranu, teď opravdu řešíme daleko závažnější věci, takže plýtvat časem na tohoto pána by bylo určitě nemístné.