Neslavné statistiky provozu nových jaderných bloků lze nalézt v analýze Kdo chce stavět Dukovany?, kterou pro Heinrich Böll Stiftung a Hnutí Duha zpracoval Stephen Thomas, emeritní profesor energetické politiky na britské univerzitě v Greenwichi. Analýza obsahuje hlavně obecně známá fakta o problémech, jako je prodlužování a prodražování výstavby. Těm čelí všichni hlavní dodavatelé jaderných technologií.

Málo známým faktem je právě průměrné roční využití kapacity jaderného bloku. V případě spolehlivých a již zaběhnutých reaktorů, které se odstavují pouze za účelem výměny paliva, to bývá okolo 90 procent. Čím je toto procento nižší, tím více je na bloku neplánovaných výpadků kvůli poruchám různých zařízení nebo nutným opravám.

Co se týká americké společnosti Westinghouse, čtyři reaktory typu AP1000 v Číně uvedla do provozu v letech 2018 a 2019, tedy zhruba čtyři roky po plánovaném termínu. Tři bloky mají poměrně slušný faktor využití kapacity okolo 90 procent. Ostudu zde dělá pouze blok Sanmen 2, který musel provozovatel na větší část roku 2019 odstavit kvůli problémům s čerpadly. Právě nekvalitní čerpadla byla v minulých letech hlavní příčinou zpoždění výstavby všech čtyř zmíněných reaktorů.

První dokončené reaktory AP1000 od Westinghouse. Zdroj: Stephen Thomas

Francouzská společnost Framatome, navazující na zkolabovanou Arevu, nabízí reaktor třetí generace EPR. Pro české poměry chce výkon snížit z dosud běžných 1 600 megawattů na 1 200, což vyvolává nemálo otazníků. Vzhledem k tomu, že bloky s reaktory EPR ve Finsku a ve Francii stále ještě nejsou dokončeny a zprovozněny, jsou zatím k dispozici jen kusé informace o provozu dvou bloku v čínském Taishanu. A není to žádná sláva.

První dokončené a budované reaktory EPR od Framatome (Francie). Zdroj: Stephen Thomas

Jeden z problémů zmiňuje Stephen Thomas ve své analýze. Letos v červnu vyšlo najevo, že netěsní pouzdra palivových článků, což vedlo k nárůstu koncentrace radioaktivních plynů v primárním okruhu. Majoritní vlastník elektrárny Taishan, koncern CGN, se zdráhal blok odstavit kvůli vyšetření problému, ale nakonec k tomu na nátlak společností EDF a Framatome svolil. Do dnešního dne je druhý blok stále ještě odstaven a není jasná příčina poruchy.

Třetím zájemcem o zakázku v Dukovanech je korejský dodavatel Kepco s reaktorem APR1400. Také Korejci se pokusí reaktor zmenšit tak, aby se vešel do požadovaného limitu 1 200 megawattů. Zatím jsou k dispozici výsledky provozu prvních dvou reaktorů APR1400 v korejské elektrárně Shin Kori. Faktor využití kapacity není zrovna vysoký – v jednom případě 76 a ve druhém necelých 83 procent. První blok typu APR1400 ve Spojených arabských emirátech (SAE) zahájil provoz teprve nedávno.

První dokončené korejské reaktory APR1400. Zdroj: Stephen Thomas

Stephen Thomas ve své analýze korejské reaktory nijak nešetří. Zmiňuje podhodnocování nákladů, nedostatečnou ochranu před dopadem letadla i před únikem taveniny v případě vážné havárie. Během výstavby v SAE došlo k řadě vážných problémů, ať už jde o praskliny v kontejnmentu u všech čtyř reaktorů či netěsnost bezpečnostních pojistných ventilů.

Naopak se pochvalně zmiňuje o reaktorech AP1000 od amerického Westinghouse. Ten jako jediný nemusí svůj reaktor pro Dukovany zmenšovat a splňuje vysoké bezpečnostní standardy. „Reaktor je opatřen ochranou před dopadem letadla a systémem udržení roztavené aktivní zóny uvnitř nádoby. Je tedy prakticky jisté, že model AP1000 splní i bezpečnostní požadavky českých úřadů,“ uvedl Stephen Thomas. Celkový dojem nicméně kazí mohutné prodražení a zpoždění výstavby bloků AP1000 ve Spojených státech amerických.

Nakonec ještě okénko pro rusofily. Stephen Thomas ve své analýze nezmiňuje ruský Rosatom, který byl po kauze Vrbětice českou vládou z dukovanského tendru vyřazen. Jak lze dohledat na webu Světové jaderné asociace (WNA), první dokončené reaktory třetí generace v Rusku nefungují skvěle, ale ani ostudně. V případě moderních bloků elektráren Novovoroněž 2 a Leningrad 2 se využití kapacity v loňském roce pohybovalo okolo 80 procent.