Dnešní energetika v celé Evropě sází na obnovitelné zdroje. K nim bude zapotřebí velké množství regulačního výkonu a energie, aby bylo možné udržet elektřinu v mezích a v kvalitě tak, jak ji dnes známe a chápeme jako samozřejmost. Mluví se hodně o bateriové akumulaci, ale minimálně v ČR se jedná o výkony v řádu jednotek MW a do budoucna to budou desítky MW a v ještě vzdálenější budoucnosti možná i stovky MW. Tomu odpovídají i kapacity, které umožní využívání plného výkonu baterie v řádu jednotek hodin. A o nákladech při životnosti baterie max. 8 let se příliš nemluví.

Proto se nabízejí jako alternativa přečerpávací elektrárny pod Blaníkem, které se svým výkonem 660 MW a 30 MW jsou nepochybně zajímavou a i nákladově přijatelnou alternativou. Projekt bude mít samozřejmě řadů odpůrců, ale shrňme si hlavní výhody tohoto projektu.

HYDROLOGICKÝ A VODÁRENSKÝ VÝZNAM NOVÉ NÁDRŽE

Když se na začátku 50. let sestavoval Státní vodohospodářský plán, tak tam byla zařazena i přehrada Hradiště na Blanici, která by se táhla od Vlašimi až k Louňovicím pod Blaníkem s výškou hladiny 380 m n/m. O pár let později, když se rozhodovalo o výstavbě vodní nádrže pro pitnou vodu pro Prahu, tak sice vyhrála nádrž Švihov na Želivce, nicméně nádrž Hradiště zůstala v rezervě a Blanice byla využívána pro pitnou vodu jen pro Vlašim, a tak tam stále trvá ochranné pásmo se zákazem výstavby a s Blanicí se stále počítá jako s možným vodárenským tokem.

Poměry této oblasti znám velmi dobře – od roku 1950 jsem jezdil s rodiči na chatu do osady nad Polánkou, která je mezi oběma mnou navrhovanými přehradami. Jako kluk jsem chodil rybařit jak dolů k Vlašimi, tak proti proudu až do obce Ostrov, a znám velmi dobře i celé okolí Louňovic i všech přítoků Blanice a rybníky v této oblasti.

Zažil jsem zde i všechna sucha ale i povodně – u té tisícileté (jediná v historii celé ČR!) jsem měl v chatě 1,5 m vody a celá osada vypadala jak přístaviště hausbótů a když jsem si prošel celý tok Blanice až k pramenům, tak se tomu nedivím – holé kopce, většina rybníků zrušena, takže není jak a kde vodu po delším dešti zadržet. A zažil jsem jako učitel v Dolních Kralovicích těsně před jejich vystěhováním též stavbu Švihovské nádrže na Želivce a výstavbu nových Dolních Kralovic a okolí, takže i tuto problematiku znám dobře.

Samozřejmě mi jsou dobře známy i současné plány Ministerstva zemědělství (MZe) ohledně výstavby vodních nádrží. Typicky úřednický přístup nemá šanci na jejich rychlé uskutečnění, jak vidíme na Bečvě i Opavě. Proto šanci na úspěch může mít v současné situaci jen prioritní projekt národohospodářského bezpečnostního významu – tedy rezerva pro zásobování pitnou vodou Prahy a půlky Středočeského kraje při možné havárii úpravny vody Želivka.

Stačí, aby někdo z člunu nalil pár litrů kyanidu poblíž odběrové šachty, a tím okamžitě zastavil na několik měsíců dodávku pitné vody do přivaděče s nutností vypuštění a nového napuštění nádrže Švihov. I předřazená nádrž Trnávka je každoročně mezi prvními se zákazem koupání a ústí po kilometru do Želivky a ta do nádrže Švihov, která je už nyní v horní půlce zcela zelená od sinic. A vodárny v Praze - Podolí nově s 0,4 m³/s a Káraný s 1 m³/s nás nespasí, když současná spotřeba je už přes 3 m³/s a bude dále stoupat. Tímto nezpochybnitelným argumentem tato výstavba získává jasnou prioritu, zvláště po současných vyhrocených stavech s ruskou rozvědkou a s vítězstvím Tálibánu v Afgánistánu. Zkrátka daň za krajně nebezpečný typicky megalomanský socialistický projekt s nejdelší a největší nádrží na pitnou vodu a nejdelším 57 km dlouhým štolovým přivaděčem v Evropě!

Z hlediska ochrany životního prostředí mnou navrhované nádrže vlastně jen dle historických map kopírují několik rybníků v minulosti. Tím vrací přírodu tam, kde kdysi byla, neničí ji ale naopak napravují! Navíc v devadesátých letech jsem byl i členem Rady Chráněné krajinné oblasti Blaník, a tak velmi dobře vím, jak vypadala příroda a Blanice před 60 lety a jak vypadá dnes: kapr, hrouzek, střevle, ježdík, okoun, pstruh, cejn, parma a další, které jsem tam chytal před 60 lety již tam zcela vyhynuli, v řece o ryby kromě vranek, tlouště, plotic a pár štik či o raka už nezavadím, o nádherné zavlažované louky nyní též nikdo nepečuje, navíc se na ně nikdo nedostane už ani traktorem a zarůstají náletem – to vše by se zlepšilo. A navíc by se část toku zcela ponechala přírodě nad Louňovicemi včetně meandrů a mezi mosty pod Blaníkem. A voda by se hlavně přehradami vyčistila!

OCHRANNÝ, REKREAČNÍ A ENERGETICKÝ POTENCIÁL

Důležitá je i ochrana před povodněmi. Blanice, ale i Sázava od soutoku s ní má s povodňovými stavy velké problémy. Proto je použito unikátní řešení, založené na retenční kapacitě 6 mil. m³ vody v 6 akumulačních nádržích na kopci a 1 mil. m³ vody ve vyrovnávací spodní nádrži. Ty jsou schopny během 3 hodin absorbovat i 1 000letou povodeň bez přetečení horní či spodní nádrže, kdy Vlašimí protékalo několik hodin přes 160 m³/s (tedy 100násobek průměrného průtoku) a toto naakumulované množství vody v následujících 18 dnech přetransformovat přes své turbíny na běžný průtok 6 m³/s, a tím obě řeky ochránit od ničivých následků povodní. A tím, že osada nad Polánkou s 50 chatami mezi nádržemi by byla napříště bez průtoku řeky a z původního koryta by se stal vlastně dlouhý rybník, který by sloužil osadníkům k rekreaci (konečně čistá a teplá voda ke koupání, se stálou výškou) a k rybolovu či k jízdě lodičkami, tak i chaty by byly konečně ochráněny před povodněmi.

V okolí Vlašimi i Louňovic chybí možnost rekreace a koupání – všechny rybníky v okolí jsou zanesené a zelené a řeka je většinu dní po deštích kalná a studená. Proto by Vlašim a okolí uvítalo nádrž s rekreačním využitím. Po dobu, kdy by byly nádrže v rezervě pro pitnou vodu, není důvod pro vyšší ochranu těchto nádrží a lze povolit jejich rekreační využití jak u Vlašimi ve spodní části vyrovnávací nádrže, tak na horní části kolem Louňovic, samozřejmě bez plavidel se spalovacím motorem. Jestliže dokáže úpravna Podolí dělat pitnou vodu z Vltavy, tak by to neměl být zásadní problém.

Přes malý spád a průtok Blanice je velmi zajímavá i možnost energetického špičkového využití těchto nádrží. Je to možné díky unikátní kombinaci přečerpávací, špičkové, průtočné a fotovoltaické elektrárny a virtuálního navýšení vyrovnávací dolní nádrže jejím upouštěním ve špičkách o průtok Blanice. V důsledku rozšiřování elektromobility a větrných a solárních zdrojů bude význam špičkové energie stále vzrůstat, zvláště pak té, která dokáže rychle reagovat během jediné minuty, což ty přečerpávací umí a turbína spodní nádrže poběží trvale, takže může během minuty nabudit ty horní i na ostrovní režim, což bude v období elektromobility a s ní spojených častějších blackoutů velmi vítané. A spodní přečerpávačka dokáže chvíli dodávat ve špičkovém režimu elektřinu nouzově kdykoliv, i při prázdných horních nádržích.

I TECHNICKÉ ŘEŠENÍ NÁDRŽÍ JE UNIKÁTNÍ

Naprosto unikátní je též samotný návrh akumulačních nádrží na kopci naproti Blaníku na kótě 490 m n/m. Oproti klasickým oválným betonovým nádržím, které jsou kvůli velké ploše velmi poruchové a netěsní (ta na Dlouhých stráních musela projít drahou generální opravou již po 10 letech), navrhuji použít několik menších betonových nádrží nad úrovní terénu. Tím se jednak podstatně zmenší terénní úpravy, ale i navýší spád až o 20 m, a tím i výkon turbín. A protože beton má nízkou pevnost v tahu, ale výbornou v tlaku, tak místo kruhových, u kterých by mohly vznikat trhlinky ve stěnách a koroze ocelové výztuže, navrhuji použít čtvercové s konkávním prohnutím (směrem dovnitř), které zamezí vzniku trhlin a ještě uspoří polovinu betonu a ocelové výztuže. Protilehlé rohy budou samozřejmě vnitřkem zavětrovány ocelovými táhly. Jejich plocha je stejná jako u přečerpávací vodní elektrárny (PVE) Štěchovice, ale výška hladiny je dvojnásobná, a jílové dno tam vydrželo bez oprav již přes 80 let oproti drahému albánskému asfaltu na Dlouhých stráních. Samozřejmě jsem tuto možnost konzultoval s odborníky a po stavební stránce není problém a finančně by to asi vyšlo levněji než klasika. A při případné opravě se nemusí odstavit celá PVE jako u Dlouhých strání.

Nádrže budou vysoké jako okolní smrkový les, takže stejně jako turbíny pod nimi nebudou vidět, a v horní části uvnitř nad vodou mohou být umístěny fotovoltaické panely s výkonem kolem 35 MW. Ty budou též jako plovoucí umístěny na horní polovině spodní nádrže s výkonem 15 MW. Celkový výkon obou PVE tak bude 3 × 220 = 660 MW u horní nádrže + 30 MW u spodní a kolem 50 MW fotovoltaiky, dohromady tedy 740 MW (naše největší PVE Dlouhé stráně má jen 650 MW).

Horní nádrž by měla hráz v pravé části asi betonovou na skalním svažitém podloží, levá strana může být buď betonová opřená o kolmou skálu nebo gravitační sypaná. Výška 35 m, délka hráze 250 m, výška hladiny maximálně 380 m n/m. Zadržená voda by sahala skoro až k mostu u Smršťova nad Louňovicemi, a aby kolem Louňovic nekolísala, tak před mostem pod nimi by byl vnořený stupeň, udržující stálou výšku 380 m n/m. Odběr vody pro turbínu 30 MW by byl tunelem 1 km a ústil by v polovině spodní nádrže, kde by bylo z něj též i odběrné místo pro nouzovou úpravnu vody na pitnou (rychlofiltry + dezinfekce). Ta by se odváděla potrubím do jen 9 km vzdáleného přivaděče pro Prahu. Kapacita by byla trvale 1,5 m³/s, půl roku až 3 m³/s. A pokud by se udělal před úpravnou vody na nádrži Švihov jednoduchý obtok, tak by bylo možné vzájemně přepouštět vodu mezi oběma nádržemi (mají stejnou výšku hladiny), čímž by se až dvojnásobně urychlilo napouštění nádrže Švihov po jejím vynuceném vypuštění.

Spodní nádrž by měla hráz těsně nad bývalou úpravnou vody nad zámeckým parkem ve Vlašimi, výšku sypané gravitační hráze předpokládám 9 m, délku hráze 110 m. Nejvyšší hladina na úrovni 351 m n/m. Plnila by funkci vyrovnávací pro 30 MW přečerpávací elektrárnu horní nádrže. Voda od její turbíny by vedla od hráze 2 m hlubokým zapuštěným otevřeným korytem až pod stávající jez, čímž se získá dodatečný spád cca 1,5–2 m a možnost vhodnějšího uložení turbíny.

Nezpochybnitelné příznivé geologické i hydrologické poměry pro tyto nádrže byly prokázané již v plánu z roku 1953. Stačí je tedy aktualizovat a dopracovat. A co se týče finančních nákladů, tak jsou oproti jiným obdobným projektům řádově nižší (660 MW elektrárna Ledvice stála 30 mld.Kč, 800 MW plynová elektrárna stojí 15 mld. Kč, návrh 1 000 MW PVE Dunaj–Vltava počítal se 40 mld. Kč, 100 MW baterie vyjde až na 180 mld. Kč) a na druhé straně jsou kryté vysokými výnosy díky multifunkčnímu využití této soustavy nádrží (viz tabulka, počítána cena na burze pro příští rok 80 eur za MWh). Došlo by k zatopení pouze malé obce Ostrov, mlýna a několika chat a statku. Pro zvýšení retenční kapacity spodní nádrže bude třeba skrývka na konci nádrže, většina zeminy se ale jen vyhrne k okrajům. Výhodou je, že zde stále platí stavební uzávěra, takže výkup staveb a obydlí je minimální, a většina zatopených ploch jsou dna bývalých rybníků (tedy bez staveb) či státní lesy nebo neobhospodařované louky, orné půdy je minimum, takže na platbách za pozemky a stavby se ušetří miliardy Kč. Přístupová komunikace stejně jako vedení 400 kV jsou hotové, takže půjde jen o výstavbu obou přehradních těles, 6 akumulačních nádrží a přivaděčů s reverzními turbínami. Takže bude na nové vládě, jak se k tomu postaví.

Situační plánek vodního díla a elektráren na Blanici