„Bude nutné postavit i nové plynové bloky,“ řekl Brabec v České televizi, když vysvětloval, čím nahradíme uhlí. Od ministra životního prostředí jsou to skutečně zvláštní slova. Ač tomu mocná plynová lobby zuby nehty brání, na povrch totiž vyplývá stále více informací o tom, že z klimatického hlediska je plyn dovážený z velké dálky zhruba stejnou zátěží jako využívání domácího uhlí. Má sice zhruba poloviční emise při samotném spalování, ovšem čertovo kopýtko je při těžbě plynu. Těžaři totiž nejsou schopni zajistit, aby část vytěženého plynu neunikala do ovzduší. Hlavní složkou zemního plynu je přitom metan, což je skleníkový plyn, jehož vliv na klima je mnohonásobně silnější než v případě CO₂. Metan uvolňovaný přímo do atmosféry má totiž více než 80krát vyšší oteplovací schopnost než oxid uhličitý.

Studie ve vědeckém časopise AGU Advances upozornila, že stačí, když do atmosféry uniknou 3 % vytěženého zemního plynu, aby byly zcela vymazány úspory vypuštěných skleníkových plynů oproti spalování uhlí.

Kolik plynu do ovzduší uniká, přitom těžaři rozhodně do světa nehlásí. Někteří velcí hráči v ropném a plynárenském průmyslu, jako jsou Shell, BP a Total, teprve na konci loňského roku pod velkým mezinárodním tlakem souhlasili, že budou vykazovat emise silného metanu skleníkových plynů s novou, mnohem vyšší úrovní transparentnosti.

Problém ale je, že k Partnerství pro ropu a plyn s metanem, zahájenému na summitu OSN o změně klimatu v roce 2014, se sice připojilo 62 společností s aktivy na pěti kontinentech, ty ale představují pouze 30 procent světové produkce ropy a zemního plynu. Ruskou firmu Gazprom, která i nadále bude zcela dominantním dodavatelem plynu do České republiky, mezi nimi nenajdete.

Těžko říci, zda ministr Brabec disponuje hodnověrnými údaji, kolik metanu uniká do ovzduší při těžbě plynu v Rusku. Kurzy v sázkových kancelářích by na to ale nejspíš nebyly vysoké.

V USA podle měření uniká do ovzduší zhruba 2,25 % vytěženého plynu. Kdybych si měl znovu vsadit, tak bych peníze určitě nepoložil na variantu, že by to v Rusku bylo méně.

Existuje tak velmi závažné podezření, že výměnou uhlí za plyn globálnímu klimatu nejen nepomůžeme, ale naopak mu dokonce uškodíme. Ví to ministr životního prostředí, který plyn prosazuje?

Zároveň jsou zde další pořádné otazníky. Jedním je riziko zásadního snížení české energetické bezpečnosti a soběstačnosti a současně zvýšení závislosti na Rusku. Vzhledem k tomu, jaké vášně budí jen účast Rosatomu v tendru na výstavbu nového bloku v Dukovanech, by bylo velmi zvláštní, kdybychom pro závislost na ruském plynu, jehož přívod lze vypnout doslova ze dne na den, zvedli ruce bez reptání.

V neposlední řadě jsou zde samozřejmě také peníze. Sám ministr Brabec uvedl, že odklon od uhlí už v roce 2033 by stát vyšel na 150 miliard korun. Je otázkou, co všechno do této částky započítal. Energetici se totiž shodují, že nové plynové elektrárny nikdo nebude stavět ani provozovat bez dotací. Premiér Babiš přitom nedávno přiznal, že Evropská unie výstavbu plynových zdrojů ze svých fondů s největší pravděpodobností platit nebude.

To vše by ve výsledku znamenalo, že by se Česká republika vzdala energetické soběstačnosti a bezpečnosti, dotovala výstavbu plynových elektráren i jejich provoz, doufala, že něčím nenaštveme ruskou ruku na plynovém kohoutu, a tím vším by dost možná škodila klimatu možná víc, než spalováním uhlí. Dost šílená perspektiva.