Stanovení termínu úplného uzavření uhelných elektráren u nás na rok 2038 vyvolalo velkou diskuzi a hlavně z prostředí ekologických aktivistů velkou kritiku. Ta vedla i k tomu, že dva ze členů komise zastupující environmentální aktivistické organizace Uhelnou komisi opustili. Tématu se velmi aktivně chopila i řada opozičních politiků, kteří se soustředili hlavně na boj proti návrhu zákonů, které by měly umožnit vybudovat jeden z typů nízkoemisních zdrojů potřebných pro náhradu těch uhelných. Konkrétně jde o mantinely pro financování a realizaci výstavby nového jaderného zdroje.

Připomeňme, že komise vybírala ze tří termínů. Prvním byl rok 2033, druhým rok 2038 a třetím pak rok 2043. Ani termín 2038 nevybrala komise nepodmíněně. Podmínila termíny uzavření uhelných elektráren termíny dokončování nízkoemisních zdrojů, které by je měly nahradit. Mezi ně patří i nový jaderný blok v Dukovanech.

V současném energetickém mixu mají uhelné bloky dvě důležité úlohy. První je, že dodávají ročně zhruba 40 % vyrobené elektřiny. Druhý je však možná ještě důležitější. Zajišťují totiž regulaci sítě a vyrovnávání změn ve spotřebě a v dodávkách elektřiny. Možnosti akumulace jsou totiž zatím jen velice omezené. A například fotovoltaické a větrné zdroje dodávají jen při vhodném počasí. Například v současné době zimních inverzí dodávají minimum u nás i u sousedů.

Je tak sice možné omezit výrobu elektřiny v uhelných elektrárnách na vývoz, ale je otázka, kolik to umožňuje uzavřít uhelných bloků. Výkon musí totiž zůstat takový, aby společně s jadernými bloky a dalšími, které nejsou závislé na počasí, zajistil dodávky elektřiny v době zimní inverze.

Opravdu tak nelze stanovit termín uzavření uhelných elektráren bez jistoty, že v té době bude za ně náhrada. A v současné době nelze stanovit jistě, kdy bude dokončen příslušný výkon ani v oblasti jaderných zdrojů, a ani zdrojů větrných, fotovoltaických či plynových. Připomeňme ještě, že argument pro vypínání uhelných zdrojů je, že chceme snížit emise skleníkových plynů. Ovšem plynové zdroje nejsou nízkoemisní. Pokud započteme úniky metanu při jeho těžbě a dopravě, tak nejsou oproti uhlí o moc lepší.

Co k této problematice říká současný průběh zimy v Evropě?

Možná by bylo vhodné, aby si zmínění politici všimli varování, které nám vyslaly události v evropské energetice na začátku tohoto roku. Právě začátek roku a jeho první pracovní dny a týdny byly poznamenány velmi slabým větrem v rozsáhlých oblastech Evropy. Vzhledem k tomu, že v zimních měsících dodávají fotovoltaické zdroje jen minimálně, byla dodávka z obnovitelných zdrojů velmi nízká a dominantní část elektřiny musely dodat zdroje jaderné a fosilní. Taková období inverzního počasí zároveň mohou být i velice chladná. To znamená, že spotřeba elektřiny roste i její využívání k vytápění.

Dne 8. ledna pak vlivem bezvětrného počasí a zmíněného nedostatku stabilních zdrojů zažila evropská elektrická síť nejhorší incident za posledních 14 let, tedy od doby, kdy v ní reálně nastal blackout. V současných podmínkách, kdy západní státy odstavují uhelné a jaderné zdroje a staví dominantně jen větrné a fotovoltaické, se evropská přenosová soustava v zimním bezvětrném období často dostává do situace, kdy je v její severozápadní části velký nedostatek zdrojů a musí její potřeby se pokrývat fosilními a jadernými zdroji z jihovýchodních regionů. Jihovýchodní část je tak významně přebytková a severozápadní silně nedostatková.

Při takové situaci s velmi vysokými přetoky elektřiny na velké vzdálenosti a napjaté celkové situaci ve zdrojové části pak může i relativně malý výpadek kdekoliv vést k rozpadu soustavy a hrozbě rozsáhlého blackoutu. A právě k takové situaci došlo během zmíněného 8. ledna. Vlivem kaskády místních poruch v oblasti jihovýchodní Evropy zahrnující Chorvatsko, Rumunsko a Srbsko došlo k oddělení jihovýchodní části evropské přenosové soustavy. Zbytek evropské soustavy se tak dostal do velkého nedostatku zdrojů a došlo k významné odchylce frekvence soustavy. Bylo tak potřeba zapojit všechny možné rezervní zdroje a dostupné možnosti zvýšení výkonu pracujících elektráren.

Obrovský význam při řešení této situace a udržení stability frekvence soustavy pak měly rotující zdroje, kterými jsou právě tepelné nebo vodní elektrárny. Do zvláště komplikované situace se dostalo Rakousko, které je v zimním období bez větru velmi silně závislé na dovozu elektřiny z okolních států. Při výpadku dodávek z jihovýchodu Evropy je tak z velké míry zachránily právě jaderné a uhelné zdroje z České republiky.

Závěr

Popsané události ukazují, že už nyní se v zimním období bez větru dostává evropská přenosová soustava na hranu svých možností. A to intenzivní odstavování stabilních zdrojů v Evropě teprve proběhne. V Německu například odstaví do dvou let veškeré jaderné bloky, což bude kritické zvláště pro Bavorsko, a také řadu uhelných bloků. Stejně tak by se měly odstavovat jaderné a uhelné bloky i v jiných částech Evropské unie. Situace se pak s vysokou pravděpodobností bude každou další zimu zhoršovat. Evropa totiž zatím nepřipravuje dostatečnou výstavbu stabilních zdrojů, které by odstavované nahradily. Je tak vysoce pravděpodobné, že v nejbližších letech budou mít nedostatek stabilních zdrojů všechny evropské státy a v takových podmínkách, jako jsou nyní, nebude možnost elektřinu dovést odnikud.