„Pokud to myslíme s ochranou klimatu skutečně vážně, pak musíme jednat na základě faktů a nikoliv z ideologických důvodů dopředu vyloučit jednu technologii,“ dodává k tomu bývalý šéf koncernu BASF Jürgen Hambrecht.

Hlavním argumentem pro záchranu jaderné energie je její využívání bez emisí. Zbývajících šest jaderných elektráren v Německu dodává do sítě stále ještě kolem 12 procent elektřiny. Podíl německých uhelných elektráren je skoro dvojnásobný – 22,3 procenta. Více než třetinu německé elektřiny tak stále dodávají aktivisty a vládou zavrhované zdroje. Poměrně vysoký podíl uhlí se odráží v emisích CO₂, které v Německu činí jedenáct tun ročně na obyvatele. To v sousední Francii, stále holdující jaderné energii, kterou kryje dvě třetiny své spotřeby elektřiny, činí emise CO₂ na jednoho obyvatele jen sedm tun. Pokud by se bral v úvahu jen německý instalovaný výkon u obnovitelných zdrojů v celkové výši 100 GW, pak by už Německo mohlo teoreticky krýt svou spotřebu elektřiny 60-80 GW pouze z obnovitelných zdrojů – tedy energie slunce a větru. Ale právě, že jen teoreticky, protože počasí je veskrze nestálý a tedy nespolehlivý faktor, podtržený střídáním dne a noci, kdy „soláry“ odpočívají. A experti pochybují, zda ekonomicky únosná úložiště přebytečné energie z obnovitelných zdrojů s dostatečnou kapacitou vůbec budou k dispozici do ukončení Energiewende ve třicátých letech.

K tomu dodává světově uznávaný německý ekonom Hans-Werner Sinn, bývalý šéf ifo Institutu Mnichov: „Nelze současně vystoupit z uhlí i jádra a poté ještě přechodem na elektromobilitu masivně dodatečně zvýšit spotřebu elektřiny.“ Podle propočtů Institutu světového hospodářství v Kielu by měl totiž kompletní přechod na elektromobilitu zvýšit německou spotřebu elektřiny o dvacet procent. Některá odvětví také očekávají výrazný růst spotřeby – např. německý chemický průmysl na čtyř- až desetinásobek současné spotřeby do roku 2050. K tomu přistupuje argument, že výrobní cena kilowatthodiny v německé jaderné elektrárně činí pouhých zhruba 5 centů, zatímco u větru a slunce dosahuje až 14 centů.

Mezitím už několik společností i v Německu pracuje na jaderných reaktorech tzv. čtvrté generace, které by měly fungovat při minimu radioaktivního odpadu. Celkem více než čtyři sta jaderných elektráren na světě dodává asi desetinu celosvětové výroby elektřiny. Dalších 54 jaderných elektráren se po světě staví.

Stanovisko německých Zelených shrnula spolupředsedkyně strany Annalena Baerbock, pro kterou ochrana klimatu znamená „vystoupení z fosilní energie – včetně jaderné energie“. K tomu ještě poznamenala jedna poslankyně Spolkového sněmu za Zelené, která nechtěla být v tisku jmenována z obavy před ‚enormními sociálními tlaky ve straně‘: „Se strachem z jaderné energie jsme prováděli tak úspěšnou politiku, že už nejen my, ale ani celá společnost se z toho nevyvlékneme.“

Podle saského premiéra Michaela Kretschmera (CDU) nesmí dojít k tomu, aby byly odříznuty všechny cesty zpět. Otázka jaderné energie musí zůstat „znovu rozhodovatelná“ i za deset nebo dvacet let. A přinejmenším jaderný výzkum proto podle něj musí v Německu pokračovat.