Je normální výkyv ve výrobě o 80 procent oproti normálu? U obnovitelných zdrojů (OZE) ano. Přesně tak to zaznamenaly letošní statistiky.

„…výrobu z obnovitelných zdrojů letos výrazně zasáhlo počasí. Kvůli suché a teplé zimě s nedostatkem sněhu a následně vody v řekách klesla výroba elektřiny ve vodních elektrárnách o 38 procent. V zimě to bylo o 15 procent. Naopak deštivý červen, v němž spadlo na některých místech i přes 200 milimetrů srážek, způsobil meziročně skokové zvýšení výroby elektřiny ve vodních elektrárnách o polovinu.

Energie z větrných a solárních elektráren se vyrobilo v prvním pololetí zhruba stejně v meziročním srovnání. Zamračenější červen však například způsobil meziroční pokles výroby v solárních elektrárnách o 29 procent, naopak větrný únor způsobil zvýšení výroby z větrných elektráren o 80 procent.“

Nejde přitom jen o poklesy výroby, které je potřeba kompenzovat výrobou z jiných zdrojů. Jde také o přebytky výroby, se kterými za klasických okolností energetická soustava nemusí počítat a řešit, co s nimi. Akumulovat totiž elektřinu vyrobenou navíc zatím lidstvo pořádně neumí.

Akumulace vyřešená není, a dokud nebude, nedokáže požadavky odběratelů bezpečně uspokojovat energetika s dominantním podílem OZE. Leda by existovaly odpovídající záložní výrobní kapacity ve fosilních zdrojích (jádro není pro regulaci, nebo zálohu úplně vhodné). Což je řešení, které navrhují energetici od té doby, co zelená lobby začala prosazovat současný trend.

Jeho logika je zcela jednoduchá. Když svítí slunce, využiju toho a nepálím fosil. Když fouká vítr, to samé. Ale když nefouká, nebo nesvítí, nahodím fosilní zdroje nebo jádro, protože jinak nebudu svítit. Spoléhat na možnost dovozu je nebezpečné, protože dovážet nemusí být co.

Zdroj: iuhli.cz ►, Přemysl Souček, 23. 7. 2020