Němci chtějí vodík vyrábět pomocí obnovitelných zdrojů energie.
Zatím jí však zdaleka nemají dostatek. Německá vláda počítá
s vodíkem jako s jedním z klíčů přechodu ekonomiky na bezuhlíkovou
budoucnost. Pochybnosti ale vzbuzuje hlavně vysoká cena a energetická
náročnost.
Vodík je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek tvořící
převážnou část hmoty ve vesmíru.
Německo se rozhodlo vsadit na vodík. Vláda kancléřky Angely Merkelové
se chystá podepsat vodíkovou strategii pro příští desetiletí. Důvodem
jsou zkušenosti získané z desetiletí dovozu ropy a plynu, jejichž
cena i nabídka jsou pevně v rukou kartelu a Ruska.
Vodík se bude vyrábět elektrolýzou vody za použití obnovitelných
zdrojů energie. Kabinet Angely Merkelové hovoří o tom, že by do
roku 2030 měly být v nejsilnější ekonomice EU postaveny továrny
na výrobu vodíku s instalovanou kapacitou pět gigawattů. O další
dekádu později by to měl být dvojnásobek. Vládní materiály počítají
s tím, že až desetina instalované kapacity pro výrobu elektřiny
by měla zajistit toto bezemisní palivo.
Tato technologie je ale v komerčním měřítku nová a první továrny
na výrobu udržitelného vodíku se začínají teprve plánovat. V Evropě
má vzniknout dosud největší továrna na výrobu zeleného vodíku v
okolí nizozemského Groningenu. Má využívat elektřinu vyrobenou z
větrných parků na moři. Odborníci ale varují, že stávající kapacity
obnovitelných zdrojů nebudou stačit. Například Michael Schäfer z
berlínského think tanku Agora Energiewende tvrdí, že na výrobu udržitelného
vodíku ve velkém množství bude třeba výrazně zvýšit instalovanou
kapacitu obnovitelných zdrojů v Německu.
Výstavba nových obnovitelných zdrojů, zejména větrných parků,
ale v posledních letech zpomalila. Proti stavbě nových výkonných
turbín protestují místní samosprávy a občanské iniciativy, často
se jedná o dlouholeté soudní spory.
„Existuje příliš mnoho nezodpovězených otázek ohledně toho,
jak se bude v Německu zelený vodík vyrábět,“ pochybuje o vládní
koncepci Schäfer. „Problém je v tom, že v Německu produkce elektřiny
z obnovitelných zdrojů zaostává za plány. Ve vládním balíčku pro
obnovu ekonomiky chybí vize, jak výstavbu nových obnovitelných zdrojů,
jako jsou větrné parky, urychlit,“ dodal expert na německou
obnovitelnou energetiku.
Ministr průmyslu a energetiky Peter Altmaier z CDU navíc zpochybnil
i to, že zelený vodík, který by měl nahradit využívání fosilních
zdrojů v dopravě a průmyslu, by dokázalo samo Německo vyrábět. Podle
něj bude nezbytné jej dovážet ze zemí, kde budou mít dostatečné
kapacity výroby zelené elektřiny. Kromě sedmi miliard eur by měly
být použity další dvě na podporu výstavby továren na vodík i v okolních
zemích.
Problémem zůstává vysoká cena zeleného vodíku. Nyní se kilogram
vodíku ve Spojených státech prodává v průměru za 14 dolarů, což
odpovídá ceně benzinu na úrovni 5,6 dolaru za galon, přitom skutečná
cena je u čerpacích stanic poloviční. Proto je konkurenceschopnost
automobilů na vodíkový pohon, které nabízejí automobilky Toyota,
Hyundai a Honda, daleko a nedaří se zvyšovat jejich prodeje, upozornil
web oilprice.com.
Němečtí ministři již tiše uskutečnili řadu jednání s africkými
státy včetně Nigérie, které by mohly v blízké budoucnosti vyrábět
vodík z obnovitelných zdrojů energie. Ambicí je nejen snížit emise,
ale rovněž závislost na státech, které vyrábějí paliva, uvedl server
msn.com.
Aby mohlo Německo splnit cíle Pařížské dohody o změně klimatu,
bude vodík nezbytně potřebovat pro těžký průmysl a rovněž pro ukládání
přebytečné elektřiny vyrobené z nestabilních obnovitelných zdrojů.
Ministři se ale obávají závislosti na dovozu vodíku z Ruska a států
OPEC, které již dnes dodávají velkou část národní energie. Ropa
představuje více než třetinu spotřeby primární energie v Německu.
A plyn, rostoucí palivo při výrobě energie, pochází většinou z Ruska.
„Vodík není dokonalým řešením, ale zdá se, že zatím jde o
nejlepší dostupné řešení, zejména pro průmysl, dekarbonizuje výrobu,”
řekl Fabian Huneke, expert společnosti Energy Brainpool. „Nemůžete
opravdu navrhnout energetický systém s více než 70% obnovitelných
zdrojů v energetickém mixu bez vodíku,” dodal.
„Na rozdíl od ropné ekonomiky neočekávám vznik kartelu. Neomezená
konkurence bude hlavním pilířem této globální ekonomiky,” řekl
Wolf-Dieter Lukas, státní tajemník ministerstev školství a výzkumu,
jednoho z křídel vlády, která na strategii pracuje.
Altmaier si v polovině loňského roku stanovil cíl učinit z Německa
číslo 1 ve vodíku. Nerozšířenější prvek na světě je atraktivní klimatické
řešení, protože při spalování vytváří pouze vodní páru a může dodávat
teploty 1 000 stupňů Celsia nebo více, které jsou potřebné v průmyslových
odvětvích od výroby cementu po výrobu oceli a rafinaci ropy.
Vodíkový plán stanoví způsoby, jak posílit dodávky vodíku a jaká
průmyslová odvětví se stanou velkými spotřebiteli. První návrh plánu
ukazuje, že Německo je ochotno tuto technologii zpočátku do určité
míry dotovat, aby v nadcházejících desetiletích podnítilo výrobní
kapacitu.
Aby Německo udrželo nízké dovozní náklady, chce získat vodík
z celé řady zemí. Minulý měsíc podepsala dohodu s Nigérií o společném
výzkumu dodavatelských řetězců vodíku v 15 zemích západní Afriky.
V současné době více než dvě třetiny ze 70 milionů tun vodíku
vyrobeného ročně pocházejí ze zemního plynu. A tento proces je podle
Mezinárodní energetické agentury odpovědný za přibližně 830 milionů
tun znečištění uhlíku ročně, což je více než společné emise Británie
a Indonésie.
Africké národy by se mohly stát hojným zdrojem vodíku, protože
zde lze stavět větrné a solární farmy ve velkém počtu, pohánějící
elektrolyzéry, které oddělují atomy vodíku z vody.
Německo se snaží uzavřít dohody o výrobě vodíku s partnerskými
státy v zahraničí, které splňují několik základních podmínek. Mezi
ně patří politická stabilita, slunečné klima a blízkost moře pro
odsolování vody pro elektrolýzu.
|