Uhelná elektrárna Mellach byla poslední uhelnou elektrárnou v Rakousku

Rakousko ročně dováží mezi 10 až 15 své spotřeby procenty elektřiny. Její energetická závislost začala roku 2001, od té doby stoupá. Nejvíce elektřiny země dováží z Německa a z Česka. Může takový systém fungovat dalších 20 let?

Pokud Evropská unie necouvne ze svého ultraortoxního Zeleného údělu, je odpověď jednoznačné NE. Podle předpokladů o odstavování uhelných elektráren v tuzemsku bude totiž už od roku 2025 Česko také závislé na dovozu. A jestli se do roku 2040 podaří pouze dostavět nové jaderné bloky v Dukovanech, bude naše země závislá na dovozu i nadále. Německo, jež je pro Rakousko hlavním dodavatelem elektřiny, bude sice pravděpodobně mít v roce 2040 přebytek, ale ten bude ve srovnání se současností jen velmi malý. V každém případě pro pokrytí rakouského potřeby nedostatečný.

Při pohledu na předpokládané objemy výroby v regionu střední Evropy v roce 2040 je zřejmé, že současná rakouská cesta k zajištění elektřiny nebude využitelná. V regionu totiž nebude nikdo, kdo by měl takové přebytky elektřiny, že jimi saturoval potřeby ostatních států v oblasti.

Znamená to, že Rakousko je sice výborné v módních zelených disciplínách bezjadernost a odstavení uhlí, ale bezradné v disciplíně energetická soběstačnost a nezávislost. „Je to znepokojující, závislost na zahraničí ohrožuje energetickou bezpečnost Rakouska,“ citoval přitom již v roce 2016 prezidenta ekologického (!) sdružení Erneuerbare Energie Österreich (EEÖ) Petera Püspöka deník E15.

Země od té doby v zajištění své energetické nezávislosti nepokročila. Protože pokud chce ukončit i elektrárenské využívání plynu i bioplynu a nafty, může pouze podpořit masivní pálení biomasy, konkrétně dřeva. Toho prý má na tyto účely země dost. Nicméně spalováním dřeva může i lesnaté Rakousko pouze snížit svoji importní závislost. A navíc, při opravdu ekologickém pohledu, je dřevo sice obnovitelné, ale uvolňuje také CO₂, proti kterému je namířený právě Zelený úděl EU. (Argumenty o tom, že ono CO₂ pohltí vysazené stromy, jsou liché, protože než sazenička pohltí tolik CO₂, co vzrostlý strom, trvá to desítky let. Zelení tuto zjevnou pravdu ovšem odmítají uznat.) Další možností už je jen výroba biometanu (v tuzemsku zatím málo skloňované slovo).

Klimatické podmínky pro fotovoltaiku a větrné elektrárny jsou v Rakousku v mnohém podobné jako v Česku. Ani jeden z těchto zdrojů elektřiny však nelze řídit. Jsou čistě závislé na počasí na pravidelně tak nedodávají energii v době, kdy je po ní největší poptávka, tedy v zimě. Tedy v době, kdy je Rakousko na importu elektřiny absolutně závislé. V zimě také znatelně klesá výroba elektřiny v hydroelektrárnách. Ty v celoročním objemu dodávají Rakousku zhruba 70 procent elektřiny.

Jenže 70 procent nestačí k tomu, aby si mohl každý rozsvítit, uvařit, aby se točil soustruh, či aby se snad nabil vzývaný elektromobil. Na to v ní musí být 100 procent. A když nebude odkud dovážet, tak 100 procent nebude. A Rakušan si nerozsvítí. To samé se však za pár let může stát i Čechovi či Polákovi. Pokud energetiku i nadále bude ovládat ideologie. Jako v Rakousku.