I když se to zřejmě některých ortodoxních odpůrcům existence
či případné budoucí výstavby přehrad nemusí líbit, je letošní
průběh zimy možná nejlepším argumentem ve prospěch těchto vodních
nádrží v krajině.
Tento snímek pochází z databáze Wikimedia Commons. Takto vypadá
přehrada Pařížov za normálního stavu
A vzhledem k tomu, že letošní zima představuje model, který se
podle všeho bude i v následujících letech, mnohem častěji než dosud,
opakovat, síla argumentace ve prospěch přehrad dále poroste. Zatímco
totiž někdejší zimy charakterizoval sníh, minimálně na horách a
v podhorských oblastech, který s příchodem jara postupně odtával
a zásoboval nejen spodní vody, ale krajinu jako celek vodou, v současné
a zřejmě i budoucí době nebude mít co odtávat. To spolu se skutečností,
že naše krajina výrazně ztratila schopnost zadržovat vodu z dešťů,
a také proto, že vyšší teploty znamenají vyšší odpar i té vody,
kterou krajina zachytit dokáže, v praxi znamená, že voda se může
shromažďovat zejména v přehradách. Především pak voda sloužící jako
zdroj vody pitné pro občany žijící v naší zemi.
Samozřejmě je nutné a žádoucí budovat a obnovovat drobné vodní
plochy všude, kde to je možné, neboť nejen člověk ke svému životu
potřebuje vodu. Stále totiž platí, že z oblohy na naše území padá
vody dostatek, takže „na suchu“ lidé u nás rozhodně nebudou. Stejně
tak by ovšem neměly zůstat na suchu ani planě rostoucí i hospodářské
byliny, ani drobní i větší živočichové v krajině – a právě pro ty
je nutné zvýšit jak retenční schopnost krajiny jako celku, tak v
krajině cíleně zadržovat vodu v podobě retenčních nádrží, rybníků,
mokřadů nebo lužních lesů. Napomoci tomu ostatně mohou i právě přehrady
– v nich je totiž možné shromáždit (akumulovat) tolik vody, že kromě
uspokojení potřeb člověka lze vodu z přehrad v období sucha odpouštět
(vodohospodáři mluví o nadlepšování průtoků), a tím řízeně posílit
distribuci vody v územích, v nichž se teplem voda rychle odpaří
a půda potřebné množství vody nevsákne.
Přehrady tak nelze vnímat jako stavby „proti přírodě“, které
devastují životní prostředí. Jejich existence je v řadě lokalit
naopak podporou biodiverzity v okolí přehrad, která by v jejich
okolí nebyla tak pestrá, jako tomu prakticky všude kolem přehrad
je. Přehrady jistě nemusí stát všude – a taky nestojí a stát nebudou.
Je však třeba vědět, že tam, kde nebudou a kde není jiná možnost
koncentrovat vodu z dešťů v nějaké přírodě blízké podobě, budou
na suchu hlavně tvorové v krajině – ne lidé.
Poznámka:
Přehrady také umožňují využít vodní energii k výrobě elektřiny,
přehrady jsou rovněž akumulátory energie, které se pak vhodně
využijí v přehradových vodních elektrárnách.
Ing. Jan Bouška, SPVEZ, z.s.
|