Analýza Mezinárodní energetické agentury (IEA) konstatuje, že vodní energetika má také třetí největší potenciál růstu mezi všemi obnovitelnými zdroji, hned po solární a větrné energii. Podle prognóz IEA se do roku 2024 instalovaná kapacita vodních elektráren zvedne o 158 GW, což představuje desetinu celkového předpokládaného růstu všech obnovitelných zdrojů na světě.

Největším současným problémem vodní energetiky, zejména v Evropě a v dalších oblastech s velkou hustotou obyvatel, je nedostatek míst, kde lze vodní elektrárnu postavit. Roli hrají i velké investiční náklady, obrovský zásah do krajiny i ekosystému a také odpor místních lidí, zvláště pokud je nutné jejich přesídlení. Na druhé straně láká investory zejména mizivá uhlíková stopa, nízká koncová cena takto vyrobené elektřiny a flexibilita výroby. S postupující klimatickou změnou mají stále důležitější význam i ochrana před povodněmi a suchem a přínos pro vodní režim v krajině. Přečerpávací vodní elektrárny představují navíc i dosud jedinou možnost, jak uložit v době jejího přebytku elektřinu ve skutečně velkém množství.

Největšího pokroku ve vodní energetice dosáhla v loňském roce Brazílie. Je to především díky projektu Belo Monte na dolním toku řeky Xingu v severní Brazílii Jeho budování provázely velké protesty domorodců i problémy s ochranou přírody, ale až elektrárna v průběhu letošního roku najede na plný výkon 11,2 MW, stane se druhou největší vodní elektrárnou v Brazílii a čtvrtou největší na světě. Stavba za 11,2 miliardy USD začala v březnu roku 2011 a turbíny v Belo Monte budou zásobovat elektřinou až 60 milionů lidí. Brazílie se tak dostala na druhé místo na světě v instalované kapacitě hydroelektráren. Hranici 100 GW nyní překonávají Čína, Brazílie a USA. Následují Kanada, Japonsko, Indie a Rusko. První evropskou zemí je Norsko s kapacitou 32 GW.

Význam vodní energetiky roste i v dalších rychle se rozvíjejících ekonomikách. Indie, která vyrábí 13 % elektřiny ve vodních elektrárnách, loni obnovila práce na projektu Lower Subansiri s výkonem 2 GW. Stavba přehrady na severovýchodě země v provincii Ásám, která měla původně trvat 3,5 roku a stát 2,4 miliardy USD, se v roce 2011 zastavila kvůli protestům a dalším problémům včetně toho, že velké vodní projekty nedosáhnou na štědré státní pobídky.

Čína, která je světovým lídrem ve využívání všech obnovitelných zdrojů energie, loni zvýšila jejich kapacitu meziročně o 8 % na celkových 764 GW. Největší podíl z nich ale stále mají vodní elektrárny (355 GW), následované větrníky (198 GW), solárními zdroji (190 GW) a elektrárnami spalujícími biomasu (21 GW). Na konci roku 2018 byla kapacita čínských hydroelektráren 352 GW.

S ambiciózními projekty v oblasti vodní energetiky přicházejí i menší země. Vláda Šalamounových ostrovů schválila v prosinci stavbu vodní elektrárny na řece Tina. Zdroj s kapacitou 15 MW sníží až o 70 procent závislost ostrovů na importu nafty, pomůže snížit ceny elektřiny a do roku 2025 sníží emise skleníkových plynů dvaapůlkrát více, než byl původní ostrovní cíl.

Vodní energetice věří i některé evropské společnosti. Konsorcium vedené francouzskou ENGIE, která má v současnosti pod kontrolou hydroelektrárny o kapacitě 20 GW, kupuje portfolio vodních elektráren v Portugalsku o výkonu 1,7 GW. A řešení pro menší přečerpávací jednotky představila norská společnost Norhard. Její systém Eco Drilling dokáže údajně bez zátěže pro životní prostředí vyvrtat až dvoukilometrové šachty i v lokalitách, kde to dříve nešlo. V Norsku je schváleno vybudování přibližně 400 malých vodních elektráren a podle OSN celosvětově existuje na 14 000 podobných potenciálních projektů.