Podle jeho názoru je klíčové v dohledné době dobudovat zejména jaderné zdroje. Energii z jádra považuje z hlediska poměru výkonu, bezpečnosti, udržitelnosti a ekologie za optimální řešení. Je ale také nutné postupně přecházet i na obnovitelné zdroje, k čemuž jsme koneckonců zavázáni i vzhledem k našemu členství v Evropské unii. Součástí takového plánu musí být podle Hospodářské komory i Svazu průmyslu a dopravy jasná vize, jak bude vypadat bezemisní budoucnost uhelných regionů, tedy Moravskoslezského, Karlovarského a Ústeckého kraje, aby po sociální a hospodářské stránce ukončení těžby a využívání uhlí zvládly. Navíc je zde černé uhlí, bez kterého se například neobejde výroba oceli.

Postoj Hospodářské komory i je známý: ano, přestaňme používat uhlí, ale až ve chvíli, kdy na to budeme technologicky připraveni. Uhlí dnes stojí za polovinou elektřiny vyrobené v republice, v teplárenství a především v topení v domácnostech je zatím také nezastupitelné.

Je pravda, že geomorfologické podmínky ČR příliš nenahrávají masivnímu využívání sluneční nebo větrné energie, obdobně jako ve státech jižní Evropy nebo jiných přímořských státech. V současné chvíli se sice zdá, že máme až přebytek biomasy vhodné pro energetické využití, ta ovšem z dlouhodobého hlediska nemusí být stabilním a v budoucnu vždy dostupným zdrojem. I z toho důvodu se domnívám, že cesta k udržení dosavadní energetické bezpečnosti ČR vede právě jadernou cestou.

I plyn je fosilním palivem, a proto je k němu tak třeba přistupovat. U zemního plynu hraje významnou roli také geopolitická situace, na to se nesmí zapomínat. Jsem přesvědčen, že při rekonstrukci české energetiky bude význam a role zemního plynu mírně stoupat právě s ohledem na končící uhelné zdroje. Určitě také nejsem přesvědčen, že uhelné a plynové zdroje skončí ruku v ruce ze dne na den. S ohledem na závazky vůči EU a také s plným si uvědoměním role mezinárodní politiky, bychom na plynovou kartu neměli v energetickém mixu sázet vše.

Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš odhadl, že jen do roku 2030 nás budou závazky vůči Bruselu stát 1000 miliard korun…

To je jedna z důležitých otázek, kterou se musí zabývat Uhelná komise. Tedy jakým způsobem má být transformace energetiky vedena, aby byla pro Českou republiku ufinancovatelná. Německá vláda slíbila poskytnout do roku 2038 čtyřem spolkovým zemím, které plánovaný odklon od uhlí nejvíce postihne, tedy Severnímu Porýní-Vestfálsku, Braniborsku, Sasku a Sasku-Anhaltsku, finanční pomoc ve výši 40 miliard eur, což je více než bilion korun.

Evropa se na emisích skleníkových plynů díky své obecné vyspělosti podílí jen velmi malým procentem, těmi zhruba 10procenty. Mám za to, že diskuze o ochraně klimatu by měla být globální. Pokud budou rozvíjející se a rostoucí ekonomiky dále bohatnout, což předpokládám, bude se koncentrace CO₂ v ovzduší celosvětově velmi zhoršovat bez ohledu na kroky v Evropě. Tím samozřejmě neříkám, že bychom my, Evropané, neměli jít světu příkladem. Ale nesmí to být za cenu našeho ekonomického kolapsu, takový příklad stejně nebude nikdo následovat a oběť by byla zcela zbytečná.