České republice hrozí, že nestihne včas zajistit výstavbu nových
elektráren za starší zdroje, které doslouží v příštích pětadvaceti
letech. Vláda vsadila budoucnost energetiky na nové jaderné
reaktory.
České republice hrozí, že nestihne včas zajistit výstavbu nových
elektráren za starší zdroje, které doslouží v příštích pětadvaceti
letech. Vláda vsadila budoucnost energetiky na nové jaderné reaktory.
Není ale jasné, jestli se je podaří včas vybudovat. A narazit s
vládním plánem můžeme i u nové Evropské komise.Do roku 2045 přijde
Česká republika o třetinu své dnešní výroby elektřiny. Skončí většina
uhelných elektráren, které nebudou splňovat emisní limity, neutáhnou
platby za emisní povolenky nebo se je majitelům nevyplatí modernizovat.
Kolem roku 2045 dožijí také nejstarší jaderné reaktory v Dukovanech.
A to i v případě, že jim jaderný dohled prodlouží původně plánovanou
životnost na krajní mez.
Dnes činí souhrnný instalovaný výkon všech domácích elektráren
(včetně tzv. kogeneračních zdrojů na elektřinu i teplo) 22 277 megawattů.
Podle analýzy zpracované pro hospodářský výbor Poslanecké sněmovny
skončí do roku 2045 zhruba třetina – přesně 8 680 MW – této kapacity.
Navíc je třeba počítat s tím, že ve stejném období poroste spotřeba
elektřiny, třeba i kvůli jejímu nasazení v dopravě a rychlému rozvoji
elektromobility.
„Náhrada dožívajících elektráren je strategickou bezpečnostní
otázkou České republiky, která by se měla řídit doktrínou nezávislosti
na našem okolí,“ řekl při nedávném vystoupení před poslanci
vládní zmocněnec pro výstavbu nových jaderných zdrojů Jaroslav Míl.
Dovoz elektřiny ze zahraničí není po roce 2040 reálný. Své zastaralé
elektrárny zavírají totiž i další evropské státy. Některé – jako
třeba sousední Německo – končí i s jádrem. A nově budované obnovitelné
zdroje, alespoň při dnešním stavu technologie, nejsou schopny výpadek
ve středoevropském regionu zcela nahradit.
Potíže si ale Češi mohou vyrobit sami – bez bruselského přispění.
Stavba nového dukovanského reaktoru se bude schvalovat zhruba ve
dvanácti dílčích stavbách, na každou zvlášť se povede samostatné
územní řízení. A pro každou musí investor dokládat až padesátku
stanovisek různých účastníků. Dílčí nesouhlas nebo jen úřední chyba
mohou stavbu zdržet o cenné měsíce. Zkušenosti ze stavby českých
dálnic jsou dostatečně varovné.
Tady vidí jedno z hlavních rizik Jaroslav Míl. „Jsme obětí
vlastních předpisů a pravidel,“ podotýká. Samostatným tématem
je podle něj i jednání s Evropskou komisí. „Osobně věřím, že
budeme úspěšní v rámci našich jednání a ani případné žaloby od našeho
jižního souseda na tom nic nezmění, ale délka jednání a její vliv
na harmonogram jsou obtížně predikovatelné,“ říká Míl.
|