Vodní nádrž Les Království na Labi
Vodní nádrž Les Království je údolní přehradní nádrž s vodní
elektrárnou z počátku 20. století, jež je díky svému romantickému
vzhledu vyhledávaným turistickým cílem v okolí vrchu Zvičina. Z
povzdálí působí díky věžičkám s červenými střechami na hrázi spíše
jako zámek než přehrada, v podobném pohádkovém duchu jsou vybudovány
také všechny s ní související stavby.
Nachází se na řece Labe 4 km proti proudu od Dvora Králové nad
Labem v lokalitě samoty Těšnov (Těšnovský mlýn) u Bílé Třemešné,
což jsou také původní názvy, se kterými se lze dodnes setkat. Přímo
po koruně hráze vede místní silnice, po které se lze k přehradě
dostat, malá parkoviště se nachází po obou stranách. Informační
turistické tabule jsou na pravém břehu u domu hrázného, zatímco
cesta vedoucí proti proudu řeky na břehu levém.
Letecký pohled na přehradu Les Království od JV, zdroj: Povodí
Labe (www.pla.cz)
Její současný název je odvozem od rozsáhlého lesního komplexu
„Království“, který se nachází na jejím pravém břehu, a který je
pozůstatkem bývalého hraničního hvozdu.
Mapa: umístění vodní nádrže Les Království, zdroj: Povodí Labe
(www.pla.cz)
Historie
Impuls k výstavbě přehrady daly čtrnáct dní trvající silné deště
a průtrž mračen v noci z 29. na 30. července 1897 v Krkonoších (během
těchto několika dní spadlo v Obřím dole 342 mm srážek, což je pětina
zdejšího ročního průměru), které odtékajícím množstvím vody značně
poničily celé údolí Labe od Vrchlabí až k Pardubicím, a ke kterým
se také váže jedna z největších krkonošských katastrof v Obřím dole.
Bylo rozhodnuto, že na řece Labe vzniknou dvě přehradní nádrže,
Les Království a Labská u Špindlerova Mlýna, jež je díky své architektuře
a turisticky zajímavější pozici také vyhledávaným turistickým cílem
v Krkonoších.
Kompletní historie je zpracována v publikaci Tešnovská přehrada
– historie vodního díla na horním toku Labe, Prof. RNDr. Karel
Martinek, DrSc. (poznámka autora).
Podklady pro stavbu začalo zpracovávat Technické oddělení pro
úpravu řek v Praze vedené Ing. Josefem Plickou v roce 1902, tedy
ještě za Rakouska-Uherska.
Stavba proběhla v letech 1910 až 1920 (zdržení způsobila první
světová válka), tedy dokončena byla již v Československé republice.
Stavební část (byl využíván zdejší pískovec) provedla firma J. V.
Velflík a strojní zařízení přehrady dodala firma Fanta a Jireš,
náklady se vyšplhaly na 4,7 milionu rakouských korun. Po dokončení
výstavby šlo o největší vodní nádrž v tehdejší Československé republice.
Stavba labské nádrže v Těšnově. Pohled proti vodě v říjnu 1912
Vodní nádrž Těšnov 3. 1 .1917 za prvního vzdutí vody
Průtočná vodní elektrárna na pravém břehu pod hrází byla vybudována
v letech 1920 až 1923 firmou J. V. Velflík, technologickou část
dodala společnost Kolben z Prahy a elektrickou část společnost Křižík,
taktéž z Prahy.
Později, v roce 1929 byla vybudována těsnící zeď po levém boku
údolí, která spolu s cementovou injektáží měla zamezit značnému
průsaku vody do skalního úbočí. Tato 182 metrů dlouhá zeď byla v
letech 1938 až 1939 prodloužena o dalších 95 metrů, čímž bylo prosakování
vody do levého břehu zamezeno.
V letech 1952 až 1959 prošla přehrada generální rekonstrukcí,
čehož součástí bylo také zabetonování pravého obtokového tunelu
pod domkem hrázného před šoupátkovou komorou kvůli prosakování vody.
Současný účel vodního díla
V současnosti slouží po většinu roku vodní nádrž Les Království
k výrobě čisté elektrické energie (vlastníkem je společnost ČEZ)
a rekreaci (jedná se o zdroj pitné vody, a tak není vhodná ke koupání),
samozřejmě slouží ale také jako ochrana před účinky velkých vod
a k regulaci průtoku v řece pod hrází.
Mimo to se jedná o vyhledávaný turistický cíl, neboť podobně
architektonicky koncipovaných vodních nádrží v naší republice mnoho
není.
V roce 2010 se přehrada stala Národní kulturní památkou.
Vodní nádrž Les Království v roce 2011, foto: Tomáš Jirka
Koruna hráze vodní nádrže Les Království v roce 2011, foto:
Tomáš Jirka
Technické parametry stavby a vodní elektrárny
Přehradní nádrž při maximálním naplnění měří na délku 5 080 m
při zatopené ploše 90 hektarů s celkovým objemem 9,15 milionu metrů
krychlových vody. Její průměrný roční průtok je 8,31 m3/s.
Hráz je gravitační oblouková s poloměrem 200 metrů. Maximální
výška je 41,1 metru, šířka v patě 37 metrů, šířka 218 metrů dlouhé
koruny je 7,2 metru. Hloubka u hráze asi 28 metrů. Koruna se nachází
ve výšce 327 metrů nad mořem a její součástí je železniční pojezd
pro odklízení naplavenin.
Součástí hráze je spodní hrázová výpust o průměru 2 metry s maximální
průtokovou kapacitou 44,3 m3/s, součástí stavby jsou
dva obtokové tunely. Levý s průměrem 5,4 metru a pravý s průměrem
6 metrů. Do levého obtokového tunelu ústí tři spodní výpusti o průměru
1 m se šoupátkovými uzávěry ovládanými ze šoupátkové věže. V šachtě
do pravého tunelu pod domkem hrázného je umístěna jedna výpust o
průměru 1,8 metru, která je ovládána nožovým šoupátkem a klapkovým
a segmentovým uzávěrem.
Při překročení ovladatelného prostoru je k dispozici 5 polí bezpečnostního
přelivu s celkovou kapacitou 71,5 m3/s a dva šachtové
přelivy, každý na jedné straně údolí, levý s kapacitou 72,6 m3/s
a pravý s kapacitou 111,7 m3/s.
Schematická situace vodního díla Les Království, zdroj: Povodí
Labe (www.pla.cz)
Vodní elektrárna z roku 1923 měla dvě horizontální Francisova
turbosoustrojí s dvojčitými kotlovými turbínami, instalovaný výkon
byl 1 120 kW. Kvůli problémům se spolehlivostí turbín byla hltnost
snížena z 12 na 9 m3/s.
V roce 2005 došlo z důvodu zastaralosti řízení k celkové rekonstrukci
vodní elektrárny (původní zařízení se nachází v Národním technickém
muzeu) a jejího objektu, který se i nadále nachází na pravém břehu
pod hrází. Původní turbogenerátory nahradila dvě moderní turbosoustrojí
s horizontálními Francisovými turbínami, s letmo uloženým oběžným
kolem, s celkovou hltností 12 m³/s a výkonem 2 x 1 105 kW.
V roce 2011 podle dat z ERÚ tato malá vodní elektrárna vyrobila
8,3 GWh „čisté“ elektrické energie.
Zdroje:
Tomáš Jirka:
oenergetice.cz ► Výtah z článku, listopad 2015“
Energetický audit „Rekonstrukce MVE Les Království 2004“ (Ing.
Jan Bouška SPVEZ)
|