Stoleté malé vodní elektrárny u nás spolehlivě slouží

Trojice více než stoletých vodních elektrárenských pamětníků vyrobila v loňském roce 4 523 MWh elektřiny, a dodala tak ekologickou elektřinu pro více než 1 800 českých domácností. I přes svůj pokročilý věk zůstávají spolehlivými zdroji. Slouží i jako vzor českého umu a technické zručnosti. Vždyť třeba želinské turbíny jsou stále původní, stejně jako většina zařízení na Čeňkově pile.

Znovuzrození Želiny

Nejvíce svíček na dortu – rovných 110 – letos 6. dubna sfoukla malá vodní elektrárna Želina v Ústeckém kraji. Myšlenka využít k zásobování města Kadaně elektrárnu na řece Ohři vznikla již v roce 1902, o tři roky později dali kadaňští radní zelenou zařízení se dvěma horizontálními Francisovými turbínami (2 x 294 kW). Vznikl 2,9 metru vysoký betonový jez, vodu na turbíny přiváděl 166 metrů dlouhý tunel vyražený do skalnatého břehu v meandru řeky. Výstavba trvala tři roky a stála 680 000 rakouských korun. Želina však poměrně brzy přestala rostoucí poptávce Kadaně stačit, a tak ji v roce 1925 doplnila a následně zcela nahradila větší a výkonnější elektrárna v nedalekých Lomazicích. Vodní elektrárna v Želině se stala pouhým vstupním a čisticím objektem pro lomazickou, ta však byla v roce 1967 zatopena Nechranickou přehradou.

MVE Želina

K obnově elektrárny Želina došlo na počátku devadesátých let a v roce 1995 byla opět slavnostně uvedena do provozu s repasovanými původními turbínami. Od svého „znovuzrození“ vyrobila Želina 47 976 MWh ekologické elektřiny, což by pokrylo roční spotřebu více než 19 tisíc domácností. Pro srovnání: Hučák od roku 1996 vyrobil 69 378 MWh elektřiny a Čeňkova Pila 13 086 MWh. Pozoruhodnou architektonickou i technickou památku lze i navštívit, rezervace exkurze je nutná.

Secesní dáma a šumavský dříč

Shodný rok narození mají v rodném listě další dvě elektrárenské pamětnice: v roce 1912 začaly dodávat elektřinu Hučák na řece Labi v Hradci Králové i šumavská elektrárna Čeňkova pila na Vydře.

Východočeský secesní skvost Hučák byl vybudován na Hučavém jezu, podle něhož získala elektrárna své jméno, v letech 1908–1911 a stál téměř 1,5 milionu rakouských korun. Původní vybavení tvořily tři Francisovy třístupňové turbíny s vertikální hřídelí, doplněné kvůli velmi proměnlivé průtočnosti Labe o dva rychloběžné stojaté parní stroje (každý o výkonu 400 koňských sil) a parní turbínu (1 500-1 800 koňských sil). Parní část sloužila do roku 1946, od té doby je Hučák čistě vodní elektrárnou. První velkou rekonstrukcí a modernizací včetně výměny turbín prošla elektrárna již v polovině 20. let minulého století, další generální oprava přišla na řadu až letos. Zahrnuje kompletní opravu soustrojí turbín TG2 a TG3, převinutí generátorů a doplnění regulačních prvků regulátoru tak, aby byla umožněna plná automatizace systému řízení obou turbín. V elektrárně dnes funguje také infocentrum zaměřené na obnovitelné zdroje energií.

MVE Hučák

Elektrárna Čeňkova pila nese jméno významného pražského podnikatele Čeňka Bubeníčka, který v polovině 19. století vybudoval na soutoku řek Křemelná a Vydra velkou pilu a sklad dřeva. Po jeho smrti přešla pila do majetku města Kašperské Hory a v roce 1912 byla přestavěna na vodní elektrárnu. Vybavení elektrické části soustrojí, např. generátor o výkonu 96 kW, samočinný regulátor napětí, ochrana proti přepětí apod., bylo na tehdejší dobu velmi moderní. Strojní část je vybavena horizontální Francisovou turbínou o výkonu 125 koní od firmy J. M. Voith AG. Celá vodní elektrárna, pro kterou vodu přivádí otevřený derivační kanál, který se cca 50 m před budovou mění na dřevěný aquadukt (vantroky), je vedena Ministerstvem kultury ČR v evidenci památkově chráněných objektů. Elektrárna prošla v letech 2005–2006 rozsáhlou modernizací. Samotná přízemní strojovna je jedno velké funkční muzeum, kde se zastavil čas. Díky pečlivé údržbě má dodnes každý možnost na vlastní kůži zažít atmosféru výroby elektřiny z počátku 20. století. Zařízení se totiž zachovalo v téměř původním stavu.

MVE Čeňkova pila

Exkurze na Želinu, Hučák i Čeňkovu pilu můžete objednat zde: https://www.cez.cz/cs/o-spolecnosti/kontakty-skupina-cez/informacni-centra.html.

Další prvorepublikové pamětnice mezi vodními elektrárnami ČEZ:

• Les Království (Labe) – 1923 – Francisovy turbíny (2 x 1,105 MW)
• Brno-Komín (Svratka) – 1923 – Kaplanovy turbíny (1 x 0,106 MW; 1 x 0,140MW)
• Spálov (Jizera) – 1926 – Kaplanovy (původně Francisovy) turbíny (2 x 1,2 MW)
• Přelouč (Labe) – 1928 – Kaplanovy a Francisovy turbíny (2 x 0,68 MW; 2X 0,49 MW)
• Černé jezero (Úhlava) – 1930 – Peltonovy a Kaplanova turbína (1 x 1,5 MW; 1 X 0,37 MW; 1 X 0,04 MW)
• Střekov (Labe) – 1936 – Kaplanovy turbíny (3 x 6,5 MW)
• Vrané (Vltava) – 1936 – Kaplanovy turbíny (2 x 6,94 MW)
• Pastviny (Divoká Orlice) – 1938 – Francisova trubína (1 x 3 MW)

Dlouhodobě ale fungují i uhelné zdroje. Nejstarším rodokmenem se pyšní Energocentrum Vítkovice, kde se elektřina vyráběla již v roce 1897. Před dvěma lety oslavila sto let lokalita Trmice u Ústí nad Labem, kde současná teplárna nahradila na stejném místě stojící původní elektrárnu z roku 1916. Od roku 1914 se elektřina vyrábí i v Poříčí u Trutnova.