Pro velké solární elektrárny
je místo na logistických centrech nebo bývalých skládkách

V rozvoji obnovitelných zdrojů sází ČR na biomasu a malé střešní elektrárny, o které mají lidé stále větší zájem. Využít by se ale mohly i staré průmyslové areály nebo bývalé skládky. Od roku 2020 se má obnovit provozní podpora, výrobci ale budou soutěžit o nejnižší cenu. Domácnosti, školy nebo obce by také mohly získat možnost prodávat elektřinu sousedům.

Z obnovitelných zdrojů má v EU do konce příštího desetiletí pocházet více než třetina spotřebované energie. V červnu se na tom po dlouhých jednáních dohodli vyjednavači Evropského parlamentu s tehdy končícím bulharským předsednictvím v Radě EU.

Za celou EU by měl podíl OZE v roce 2030 podle dohody dosáhnout 32 %. Pro Českou republiku by to mohlo znamenat národní cíl ve výši okolo 22,5 %, odhadla v létě česká Komora obnovitelných zdrojů na základě předběžných výpočtů konzultační společnosti Ecofys.

Číslo si ovšem Česko stanoví samo. „Členské státy mají možnost nastavit si konkrétní ‚příspěvek‘ k celkovému podílu na obnovitelných zdrojích energie v rámci EU, a to prostřednictvím národního klimaticko-energetického plánu, kdy se zohlední přírodní potenciál té které země,“ vysvětluje tiskový mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) Milan Řepka.

Tento plán se zatím v Česku vytváří a jeho návrh by měl být Evropské komisi odevzdán do konce letošního roku. Jedním z podkladů pro jeho tvorbu je i aktualizovaná Státní energetická koncepce z roku 2015.

Hlavní strategický dokument české energetiky vidí mezi obnovitelnými zdroji největší potenciál v biomase. Z ostatních zdrojů se pak počítá s nárůstem sluneční energie, a to hlavně po roce 2025, kdy už by mohly nižší ceny technologií zaručovat její konkurenceschopnost.

Česko se už ale nechce vydávat cestou velkých solárních elektráren stojících na zemědělské půdě, ale spoléhá hlavně na malé instalace. „Co se týče solární energie, nyní se uvažuje o rozvoji především menších zdrojů umístěných na střechách budov,“ říká mluvčí ministerstva.

Energetická koncepce ovšem spatřuje potenciál také v prostorách průmyslových objektů. Dobře by mohly podle některých názorů posloužit například průmyslové plochy, které se už nevyužívají, a o jejich budoucnosti není jasno – tedy takzvané brownfieldy.

„Technologie zlevňují, v německých aukcích suverénně vyhrávají solární elektrárny, čekáme nástup akumulace energie, a nezdá se mi efektivní definovat jako hlavní hrací plochu jen malé střešní elektrárny,“ říká Jan Krčmář z představenstva české Solární asociace.

Politici v zemích Visegrádské čtyřky upřednostňují tradiční zdroje energie – uhlí a jádro – před obnovitelnými alternativami, které vedou k energetické soběstačnosti. EU je však dostatečně aktivní i mocná na to, aby situaci mohla změnit.

„Národní klimaticko-energetický plán zatím počítá jen s malými střešními elektrárnami. Stálo by ale za pokus podívat se do zahraničí a zamyslet se, proč u nás nejsou solární elektrárny například na nákupních nebo logistických centrech či právě na průmyslových a jiných komerčních zónách, brownfieldech, na plochách bývalých skládek, rekultivovaných územích či jinak znehodnocených plochách,“ dodává.

O podporu se bude soutěžit

Cenu solární energie v Evropě v poslední době výrazně ovlivnilo především ukončení antidumpingových a antisubvenčních opatření vůči dovozu solárních panelů z Číny. Platnost těchto opatření zrušila Evropská komise na začátku září.

Zároveň roste cena silové elektřiny, což investicím do nových zdrojů také nahrává. Odborníci se však vesměs shodují, že obnovitelné zdroje se minimálně ještě několik let neobejdou bez finanční podpory – ostatně jako v podstatě žádné nové výrobní kapacity.

Provozní podpora většiny obnovitelných zdrojů byla v Česku zastavena v roce 2013, což také zpomalilo nástup těchto technologií. Po roce 2020 by se ovšem měla podpora větších zdrojů znovu rozběhnout. Nově by měli výrobci energie o podporu soutěžit v aukcích, jako se to už děje v řadě evropských zemí včetně Německa a Francie. To má zajistit co nejnižší náklady na provoz nových zdrojů.

Přesná pravidla pro aukce by měla v Česku nastavit novela zákona o podporovaných zdrojích energie, kterou aktuálně připravuje ministerstvo průmyslu.

Aukční mechanismus pro nové obnovitelné zdroje nesmí znevýhodňovat menší provozovatele, kteří nejsou vůči velkým účastníkům konkurenceschopní. Limitující by mohla být například výše garance při podání nabídky, říká Jan Fousek.

O střešní elektrárny je zájem

Na malé solární elektrárny je možné získávat investiční podporu z dotačních programů. Domácnosti mohou o dotaci žádat v národním programu Nová zelená úsporám, který podporuje například také zateplování rodinných i bytových domů. Podnikatelé pak mohou část peněz na výrobu obnovitelné elektřiny pro vlastní spotřebu získat z operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OPPIK), který využívá evropské peníze.

„Oblast solárních systémů patří v programu Nová zelená úsporám dlouhodobě k jedné z nejžádanějších. Z celkového počtu přijatých žádostí tvoří solární systémy více jak 20 %,“ říká mluvčí Státního fondu životního prostředí ČR Lucie Früblingová.

Roste podle ní zájem o fotovoltaické systémy na výrobu elektřiny, kde se počet žádostí mezi lety 2016 a 2018 zdvojnásobil na více než 1 200. Stoupá také počet systémů propojení s distribuční sítí. Odklon na druhé straně nastává u jednoduchých systémů pro přímý ohřev teplé vody.

I kvůli zvýšenému zájmu o fotovoltaiku se nabídka programu stále rozšiřuje. Od letošního září nabízí dotaci 150 tisíc korun na kombinaci fotovoltaického systému s tepelným čerpadlem.

„Základní filozofií při pořízení fotovoltaické elektrárny pro rodinný dům bývá hlavně ušetřit co nejvíce nákladů spojených s provozem domácnosti. A pořídit si k fotovoltaice tepelné čerpadlo, které umí dům v zimě vytápět a v létě chladit, k úsporám za energie výrazně přispívá,“ říká k tomu Tomáš Straka z Asociace pro využití tepelných čerpadel AVTČ.

Fotovoltaiku lze kombinovat také s baterií, která vyrobenou elektřinu ukládá. „V globálním měřítku je více instalací na fotovoltaické systémy bez akumulace elektrické energie, nicméně zájem o systémy s akumulací každým rokem výrazně roste,“ uvedla mluvčí Früblingová.

Od roku 2015 podle ní fond eviduje u fotovoltaických systémů s akumulací okolo 1 300 přijatých žádostí, u solárních elektráren bez ukládání elektřiny je to více než 1 700 žádostí.

V operačním programu OPPIK ministerstvo průmyslu zaznamenalo během dvou výzev na podporu fotovoltaických systémů s ukládáním elektřiny i bez něj celkem 627 žádostí za více než 1,3 miliardy korun.

Podle Krčmáře ze Solární asociace by si podpora těchto projektů zasloužila větší důraz. Podniky se totiž logicky pouštějí do stavby větších zdrojů než domácnosti. „Když se v OPPIK realizuje deset nebo dvacet projektů o velikosti 100 nebo 200 kilowatt-peak, máme několik megawatt. Kdybychom spoléhali jen na malé elektrárny, muselo by jít o stovky malých zdrojů,“ říká Krčmář.

Jednou z cest, jak zvyšování počtu větších solárních elektráren podpořit, by podle Krčmáře bylo uvolnění dotačních pravidel tak, aby se například nekladl tak vysoký důraz na vlastní spotřebu.

Také domácnosti by podle něj měly mít možnost snadněji prodávat svou elektřinu. A to nejen tak, že budou přebytky posílat do distribuční sítě, ale budou mít možnost přeprodávat energii třeba sousedům.

„Může jít například také o školy, které jsou během letních prázdnin – v době největší výroby solární energie – často prázdné. Nebo úřady, které například o víkendech samy tolik elektřiny nespotřebují, ale mohou svou střechu využít pro instalaci solární elektrárny,“ říká Krčmář.

Podle současné legislativy takový „sousedský přeprodej“ není možný. Změnit by to ale měla nová evropská pravidla, která se dojednávají v rámci takzvaného zimního energetického balíčku.