|
Politiku „Energiewende“ vyhlásila německá vláda poté, co rozhodla o uzavírání jaderných elektráren v reakci
na poničení japonské jaderné elektrárny Fukušima vlnou cunami z března 2011. V té době dodávalo 17 jaderných
reaktorů Německu přibližně 25 % z celkové spotřeby elektřiny. Ve zprávě se uvádí, že Německo je dnes daleko
největším emitentem skleníkových plynů v EU s podílem 18,3 %.
Z hlediska ochrany klimatu jsou na tom nejlépe země, které vyrábějí elektřinu ve vodních a jaderných
elektrárnách. Mezi tyto země patří například Švýcarsko (vodní a jaderné elektrárny), Norsko (vodní elektrárny),
Švédsko (vodní a jaderné elektrárny) a také Francie (jaderné elektrárny zde vyrábějí více než 70 % elektřiny).
Naproti tomu protijaderné Rakousko kromě elektřiny z vodních elektráren musí nakupovat elektřinu i z okolních
uhelných elektráren a tím si zhoršuje pověst země s nízkými emisemi CO2. Na druhé straně Slovensko
a Česká republika v posledních letech emise CO2 velmi snížily, a to i přesto, že jejich ekonomika
je na vzestupu.
Kirsty Gogan
Ve zprávě
Energy for Humanity je rovněž zmínka o tom, že vysoké přírůstky kapacit u obnovitelných zdrojů ještě
„negarantují nízké emise CO2“.
Kirsty Gogan, výkonná ředitelka organizace Energy for Humanity dokonce prohlásila, že si Německo dnes
nezasluhuje dřívější pověst vedoucí země v oblasti ochrany klimatu, a to na rozdíl od Francie, která tou
zemí skutečně zůstává, protože neplánuje rušit provoz svých jaderných elektráren.
Protijaderná politika uzamkla Německo na dlouhou dobu do závislosti na uhlí.
|
