Velmi svérázně vyřešil problém s regulací vody v přírodním náhonu
k malé vodní elektrárně u Hojsovy Stráže na Šumavě její německý provozovatel. Za zády úředníků i ochránců přírody
poslal loni v létě pod zem potok, který náhon napájí. Voda tak teče pod povrchem v půl kilometru dlouhém potrubí
o průměru téměř metr. Přišlo se na to až nyní.
V tomto místě se potok odděluje od říčky Úhlavy, za pár metrů už mizí pod zemí
Otevřený náhon tvořilo kdysi uměle vytvořené rameno říčky Úhlavy uprostřed lesa. Za desítky let vznikl v
potoce vodní život. To vše je nenávratně pryč. „Zjistili jsme, že náhon k elektrárně najednou zmizel,“
řekl Ivo Procházka ze Správy chráněné krajinné oblasti Šumava.
Nebylo přitom těžké záhadu rozklíčovat. „Bylo hned patrné, že potok je zatrubněný. Jedná o stavbu, která
podléhá povolení. Takže jsme to okamžitě oznámili na Městský úřad v Klatovech,“ pokračoval Procházka.
Podle něho bude pravděpodobně zahájeno řízení o odstranění stavby. „Tohle je určitě na pokutu. Pokud příslušný
úřad vydá dodatečné stavební povolení, budeme požadovat, aby u vstupu do zatrubněné části byly alespoň instalované
plašiče ryb a minimalizovalo se tak riziko jejich úmrtí v potrubí,“ dodal Procházka.
Potok mizí z povrchu
a pokračuje půl kilometru dlouhým potrubím až k elektrárně.
Úředníci, kteří vše řeší, se nechtěli příliš vyjadřovat. „To, co se stalo, je nepřijatelné. To
říkám na rovinu. Tahle záležitost je momentálně v jednání a řešení. Zcela jistě bude zahájeno správní řízení,
ale nechci teď předjímat, jak to dopadne,“ reagoval vedoucí odboru životního prostředí klatovské radnice
Libor Hošek.
Německého provozovatele zastupuje Václav Mandák. Ten přiznal, že žádné povolení ke stavbě nemá. „Podívejte
se, co všechno lidi dělají načerno. Řeknu to asi takhle, elektrárna pokryje z obnovitelného zdroje roční spotřebu
elektřiny u 80 domácností. Vezměte si, kolik tun uhlí by se jinak muselo spálit,“ uvedl Mandák.
„Náhon byl v havarijním stavu. Voda prosakovala a dělala si, co chtěla. Měli jsme na výběr, buď to koryto
potáhnout nepropustnou fólií, nebo zatrubnit. Rozhodli jsme se pro druhou variantu, protože po zasypaném
náhonu se teď dá dojet až k jezu řeky, který bude zapotřebí v budoucnu opravit,“ pokračoval Mandák.
Potok mizí z povrchu a pokračuje půl kilometru dlouhým potrubím až k elektrárně.
Připustil i to, že stavbu neoznámili záměrně. „Když jsme tady elektrárnu stavěli, bylo k tomu zapotřebí
sto dvacet razítek. Dovedu si představit, že pokud bychom o zatrubnění úředně zažádali, tak se spustí taková
povolovací mašinérie, že dodnes nejsme hotoví. Tak jsme to hold udělali tímto způsobem. Já to bral jako součást
údržbových prací,“ prohlásil zástupce německého elektrárníka s tím, že náklady na zatrubnění se vyšplhaly
na téměř půldruhého miliónu korun.
Vymazání potoka ze zemského povrchu považují za zvěrstvo i rybáři. „Je to lumpárna první kategorie. Ekosystém,
který se tam za dlouhá léta vytvořil, je zničený. Tohle by si provozovatel elektrárny ve své zemi rozhodně nedovolil.
U nás by za to měly být pořádné sankce, aby na takové věci lidé vůbec nepomysleli,“ reagoval Jaroslav
Vogl z krajského rybářského svazu.
Patrik Biskup,
Právo
|
